Nedělní texty od Paulínek

Jan Křtitel-ukazatel cesty k Pánu

24. 6. 2018 23:23
Rubrika: Nezařazené

Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: ‚Ne, ale bude se jmenovat Jan!ʻ Namítli jí: ‚Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.ʻ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: ‚Jeho jméno je Jan.ʻ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: ‚Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!ʻ Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským (národem).

(Foto: pixabay.com, CC)

(Lk 1,57-66.80)

Už jste to slyšeli? A co? No Alžbětě se narodil syn! Tak přece jen se dočkala. A to už jsme si mysleli, že ji i Zachariáše Pán – budiž jeho Jméno pochváleno – za něco trestá.

Narození miminka je vždycky krásná a téměř zázračná událost. Obzvlášť pokud jsou rodiče již v pokročilejším věku. Dnes by jim možná lékařská věda doporučila, s ohledem na věk matky a možné komplikace, přerušit těhotenství. Okolní svět by ani netušil, o koho by přišel.

Ale zpět ke šťastným rodičům. Mnoho lidí až do narození svého dítěte nemá jasno v tom, jak je pojmenují. Váhají mezi několika variantami. Alžběta a Zachariáš na tom byli jinak. Od počátku věděli, že se bude jmenovat Jan. Při obřízce to způsobilo nemalé pozdvižení, protože bylo zvykem dávat dětem jména po někom z rodiny, žijícím, nebo již zesnulém. Ale Jan? Nikdo takový v jejich rodu nebyl. Proč taková změna? Rodiče ale věděli své. Byli poslušni – v docela malé věci – slov anděla Páně.

Víte, v evangeliích jsou zaznamenána mnohá slova Pána Ježíše. O některých z nich, nebo o některých rozhovorech, které vedl se vědci, se biblisté domnívají, že je Kristus vůbec neřekl, že mu byly vloženy do úst až svatopisci a že některé z nich prostě jen přehlížíme. Alžběta se Zachariášem však byli věrni i v tak malé věci, jako dát svému synu jméno, které pro něho chtěl Bůh. Jan. Hebrejské Jo-chanan znamená „Bůh je milostivý“. Ano, Bůh se smiloval nad nimi a jejich potupou. Ale i jméno Zachariáš by bylo krásné; znamená totiž „Bůh pamatuje“. Jistě, nezapomněl na ně v jejich smutku a trápení a obdařil je synem.

Ale Bůh si přál jméno Jan. A tak vzali jeho slovo vážně a učinili tak, jak si přál. Není to výzva i pro nás dnes, když čteme slova Písma, zejména evangelia? Zkusme si v nich najít nějakou radu, slova Krista, která jsme doposud přehlíželi, a začít podle nich žít. Jsem přesvědčen, že navzdory některým pochybám teologů začneme sílit a duchovně růst.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka