Nedělní texty od Paulínek

Kristova modlitba

14. 5. 2018 22:06
Rubrika: Nezařazené
Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím (ještě) ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“


(Foto: rawstory.com, CC)

(Jan 17,11b-19) 

Rozjímání nad textem evangelia 6. neděle velikonoční před námi otevřelo neuvěřitelné tajemství, že milovat máme i své nepřátele proto, že Bůh všechny lidi pokládá za přátele. Déšť i slunce sesílá dobrým i zlým. Z hlediska zvyklostí světa je to něco neslýchaného a snad i nebezpečného. Nepřítele je přece třeba v zájmu ochrany zničit a ne mu pomáhat jako svému příteli. Dnes nás Boží slovo posune zase o kousek dále.

Evangelium nás vtahuje do velmi intimní chvíle. Kristus se modlí ke svému Otci jen pár okamžiků před tím, než byl zatčen a následně ukřižován. Prosí ho za své učedníky. Svět k nim totiž pojal nenávist, protože nejsou ze světa. Boží Syn neprosí, aby je Otec ze světa přenesl do nebe, ale aby – až na ně dolehne tlak Zlého – obstáli.

Co znamená, že nejsou ze světa? A v čem mají být uchráněni od Zlého? Celé křesťanství stojí a padá se schopností milovat a konkrétně konat dobro i těm, kteří nás nemají rádi, či nám dokonce ubližují. Pokud se někdo spojí s Kristem a trpělivě setrvává v Otcově výchově, miluje tímto způsobem, protože ani nemůže jinak. Bývá to těžké, ale míza, která do nás proniká z Krista – kmene, koná své.

Jenomže to je právě něco, co svět kolem nás nejenže nedovede pochopit, ale jsou situace, kdy takové postoje mohou být označeny za protispolečenské a nebezpečné. Nedávný mezilidský předvolební kvas byl toho příkladem. Ostrá hranice mezi stoupenci jednotlivých prezidentských kandidátů byla téměř nepřekročitelná a vzájemná komunikace nemožná.

A tak přichází na řadu tlak, aby skuteční křesťané své chování změnili. V pozadí stojí pochopitelně ďábel, ten, který se vzepřel Boží vládě a nechal v sobě vyrůst nenávist, která nezná hranic. Nenáviděl Krista, když žil na zemi, protože zřetelně zjevoval Boží povahu, což se mu nelíbilo, neboť jeho cílem je naopak zahrnout ji lží a pomluvami.

Kristus byl sice vzkříšen a vstoupil na nebesa, ale zůstal tu mezi námi skrze Ducha Svatého jako hlava svého těla – církve. A pokud ona zůstává v lásce svého Mistra, je cílem tvrdošíjných útoků, stejně jako je zakusil Kristus sám. A tak se může stát, že žitím v lásce ke všem bez rozdílu budeme skrze viditelné osoby, instituce, prostě kohokoli napadáni a utlačováni, s cílem vzdát se v praxi konání skutků lásky, které jsme se naučili a stále se je učíme u Krista.

A za to se Ježíš modlí. Abychom to nevzdali, abychom nepřestali milovat jako on a nezačali si myslet, že to stejně nikam nevede a k ničemu není. Má to cenu, protože není účinnější způsob, jak se Bůh může bezpečně zjevit tomuto světu. Nemá jinou reklamní kampaň, než jsou naše životy. A jednoho dne uslyšíme hlas, který nám řekne: „Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána.“ Může nám snad dát tento svět něco většího?

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka