(Foto: rawstory.com, CC)
(Jan 17,11b-19)
Rozjímání nad textem evangelia 6. neděle velikonoční před námi otevřelo neuvěřitelné tajemství, že milovat máme i své nepřátele proto, že Bůh všechny lidi pokládá za přátele. Déšť i slunce sesílá dobrým i zlým. Z hlediska zvyklostí světa je to něco neslýchaného a snad i nebezpečného. Nepřítele je přece třeba v zájmu ochrany zničit a ne mu pomáhat jako svému příteli. Dnes nás Boží slovo posune zase o kousek dále.
Evangelium nás vtahuje do velmi intimní chvíle. Kristus se modlí ke svému Otci jen pár okamžiků před tím, než byl zatčen a následně ukřižován. Prosí ho za své učedníky. Svět k nim totiž pojal nenávist, protože nejsou ze světa. Boží Syn neprosí, aby je Otec ze světa přenesl do nebe, ale aby – až na ně dolehne tlak Zlého – obstáli.
Co znamená, že nejsou ze světa? A v čem mají být uchráněni od Zlého? Celé křesťanství stojí a padá se schopností milovat a konkrétně konat dobro i těm, kteří nás nemají rádi, či nám dokonce ubližují. Pokud se někdo spojí s Kristem a trpělivě setrvává v Otcově výchově, miluje tímto způsobem, protože ani nemůže jinak. Bývá to těžké, ale míza, která do nás proniká z Krista – kmene, koná své.
Jenomže to je právě něco, co svět kolem nás nejenže nedovede pochopit, ale jsou situace, kdy takové postoje mohou být označeny za protispolečenské a nebezpečné. Nedávný mezilidský předvolební kvas byl toho příkladem. Ostrá hranice mezi stoupenci jednotlivých prezidentských kandidátů byla téměř nepřekročitelná a vzájemná komunikace nemožná.
A tak přichází na řadu tlak, aby skuteční křesťané své chování změnili. V pozadí stojí pochopitelně ďábel, ten, který se vzepřel Boží vládě a nechal v sobě vyrůst nenávist, která nezná hranic. Nenáviděl Krista, když žil na zemi, protože zřetelně zjevoval Boží povahu, což se mu nelíbilo, neboť jeho cílem je naopak zahrnout ji lží a pomluvami.
Kristus byl sice vzkříšen a vstoupil na nebesa, ale zůstal tu mezi námi skrze Ducha Svatého jako hlava svého těla – církve. A pokud ona zůstává v lásce svého Mistra, je cílem tvrdošíjných útoků, stejně jako je zakusil Kristus sám. A tak se může stát, že žitím v lásce ke všem bez rozdílu budeme skrze viditelné osoby, instituce, prostě kohokoli napadáni a utlačováni, s cílem vzdát se v praxi konání skutků lásky, které jsme se naučili a stále se je učíme u Krista.
A za to se Ježíš modlí. Abychom to nevzdali, abychom nepřestali milovat jako on a nezačali si myslet, že to stejně nikam nevede a k ničemu není. Má to cenu, protože není účinnější způsob, jak se Bůh může bezpečně zjevit tomuto světu. Nemá jinou reklamní kampaň, než jsou naše životy. A jednoho dne uslyšíme hlas, který nám řekne: „Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána.“ Může nám snad dát tento svět něco většího?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.