Nedělní texty od Paulínek

Narození Páně: Na počátku bylo Slovo

25. 12. 2017 10:24

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život... 
Viz Jan 1,1-18


(Foto: bigoneep flickr.com, CC)

E-vangelium on-life 
Jsme zvyklí žít s jedním okem neustále upřeným na hodinky a s jedním prstem soustavně přivřeným v diáři nebo přilepeným na klávesnici mobilu a naše mentalita je natolik naprogramována na uvažování v souřadnicích plynoucího času, že když posloucháme tzv. prolog Janova evangelia, urputně se snažíme představit si pod slovem počátek jakýsi začátek časové osy dějin, nějaký bod nula, z něhož všechno vychází. Slovo arché, které používá evangelista, však obsahuje něco víc než je pouhý časový údaj. Řecké slovo arché kromě začátku znamená i původ, příčinu, princip a dokonce i vládu a velení. Vulgáta ho překládá latinským principium, z čehož taky lze vycítit, že počátek, o němž píše Jan, je něco mnohem důležitější než časový údaj. Slovo, které bylo na počátku, je víc než chronologický začátek. Je především principem, základem a řádem všeho, co povstalo. Toto Slovo (logos) dává smysl, dává logiku a vládne všemu, co jest.

Slavení každého svátku, i Vánoc, má svůj počátek v historické události. Avšak na rozdíl od ostatních běžných oslav, svátků, či výročí, Vánoce nejsou vzpomínkovým návratem k jakémusi chronologickému počátku na způsob vzpomínek nad černobílými fotografiemi od babičky. Slavnost narození Páně je jasným pozváním znovu seřídit život podle principu a řádu, který nám zjevilo vtělené Slovo. Je pozváním znovu odevzdat všechno pod vládu a velení pravého Světla, které přichází na svět. A jaká je logika jeho vlády?
Člověku, který se úporně snaží vyšplhat se co nejvýše, někam to dotáhnout, k něčemu se dopracovat, vtělené Slovo ukazuje cestu tím, že ono samo volí cestu „směrem dolů" (viz Flp 2,5-8: „nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ...vzal na sebe přirozenost služebníka").
Člověku, který odmítl být člověkem a umanul si, že on bude bohem (viz Gen 3,5: „budete jako Bůh"), se Boží Syn přibližuje tím, že se stává člověkem.
Člověku, který odmítl přijímat a rozhodl se, že si sám bude brát, co se mu zamane (viz Gen 3,6: „žena viděla... utrhla... a jedla"), se Boží Syn dává a riskuje, že nebude přijatý.
On však ví, že nikdo z nás se nikdy nedopracuje k dokonalému pochopení této logiky. Proto nezůstává pouze u pozvání a nabídky, ale on sám nám dává moc k tomu, k čemu nás zve. Po této moci se však nelze natahovat, je třeba se k ní sklonit: „Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi..." Všemocný Vládce jakoby se „bál", že poníží člověka, jestli se k němu skloní. Proto se snížil on sám, aby se člověk musel, nebo spíš mohl sklonit k němu.

Zobrazeno 1287×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka