1. adventní: Bděte!

Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy ten čas přijde...
Viz Mk 13,33-37

(Foto: Stephanie Kroos flickr.com, CC)

E-vangelium on-life

Až čtyřnásobná výzva k bdělosti v tak krátkém evangelním úryvku nás nutně musí iritovat. Kdyby na nás podobně naléhal kdokoliv z blízkých, abychom s takovou bdělostí očekávali jeho příchod, asi bychom mu podrážděně řekli: „Uklidni se! Budu mít přece po celou dobu zapnutý mobil. Když budeš přicházet, stačí mě prozvonit a hned budu na nohou!“ Pro jistotu bychom ještě tuto chytrou věcičku zapíchli s nabíječkou do sítě a věc by byla vyřízená. Copak Hospodin, který je náš Otec, jehož dílem jsme všichni (srov. Iz 63,16b-17; 64,2b-7), nemohl vymyslet nějaký chytrý systém, jak nás „prozvonit“, když se bude přibližovat „onen den našeho Pána Ježíše Krista“ (viz 1 Kor 1,3-9)? Určitě bychom nezaháleli. Naopak, ještě lépe bychom se připravili, abychom našemu Pánu vyšli vstříc se všemi náležitostmi. Copak nás chce schválně jen napínat?!

Představujeme-li si bdění jako křečovité zírání do prázdnoty a tupé čekání na strašidelné závěrečné zúčtování na konci celých dějin, pak jsou Ježíšovy výzvy k bdělosti skutečně pouhým nepříjemným napínáním. Avšak jak divný by byl ten náš Bůh, kdyby se nám zjevil (což přece učinil v osobě Ježíše Krista), vzbudil v našich srdcích nezkrotnou touhu po něm, a pak jednoduše „sbalil kufry“, odešel do neznáma, a přitom si mnul ruce, jak nás možná „nachytá na hruškách“, když se jednou nečekaně vrátí.

Ježíšovo upozornění „… nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno“ neznamená, že Pánovi domu jde o to, aby „vychytal“ pro svůj návrat tu nejméně vhodnou chvíli, a tak si ověřil naši pohotovost. Jde mu o to, abychom v čase milosti mezi jeho prvním a definitivním příchodem, v čase milosti mezi „již“ a „ještě ne“, soustavně poznávali, jak se k nám tajemně přibližuje v každém okamžiku našeho života. A velikonoční události, které v Markově evangeliu následují bezprostředně po tomto úryvku, jsou pro každého Ježíšova učedníka velmi intenzivním kursem tohoto rozeznávání, a to právě ve čtyřech lekcích – navečer, o půlnoci, za kuropění, ráno:

1. lekce: večer (srov. Mk 14,17-24: „Večer přišel Ježíš s Dvanácti.“): Znamením, že dovedeme poznávat Ježíše v chlebu, které se nám dává se slovy „Vezměte, toto je moje tělo...“, je také ochota dávat se bratřím a sestrám „za pokrm“.

2. lekce: v noci (srov. Mk 14,32-41: „Ještě spíte a odpočíváte?“): Znamením, že dokážeme vnímat Boží blízkost i tehdy, když se naskytnou zkoušky, je odvaha říct: „Ne co já chci, ale co ty chceš.“

3. lekce: za kuropění (srov. Mk 14,66-72: „… hned zakokrhal kohout…“): Znamením, že dokážeme vnímat Pánovu přítomnost v každém prostředí, je ochota přiznat se k němu i tehdy, když to zrovna není výhodné.

4. lekce: ráno (srov. Mk 15,1-5: „Hned zrána ... vynesli rozhodnutí…“): Znamením, že je celý náš život prodchnut Boží přítomností, je skutečnost, že on je kritériem každého našeho rozhodování a Králem našeho života.