Opětovat lásku

Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek...
...
Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků...
Viz Mt 25,14-30

(Foto: bp6316 flickr.com, CC)

E-vangelium on-life

Už dávno velmi dobře víme, jak podobenství o hřivnách skončí, a tak dáváme velmi málo pozor na to, jak začíná: „Jeden člověk chystal na cesty. Zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek...“ Avšak, co je to za „člověka“ a kam se „chystá na cestu“? Evangelista Matouš uvádí podobenství těsně před událostmi Velké noci, tj. před Ježíšovým utrpením (viz Mt 26,1: „Když Ježíš skončil všechny ty řeči, řekl svým učedníkům: »Jak víte, za dva dny jsou Velikonoce a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.«“). Pokud si povšimneme tohoto malého detailu, může nám „docvaknout“, kdo se vlastně „chystá na cestu“, i to, že cestu, kam jde, bychom už měli znát (srov. Jan 14,4). No, a v tomto světle i ty notoricky známé „hřivny“ najednou dostávají zcela nový rozměr. Dochází nám, že by bylo příliš málo, kdyby tu Pánovi šlo jen o to, abychom rozvíjeli své nadání, jako například kreslení, hudební sluch, dobrý hlas, paměť na jazyky, organizační schopnosti, manuální zručnosti, estetické cítění... Samozřejmě, i ony jsou Božími dary, které je třeba zodpovědně zvelebovat. Avšak člověk, který se chystá na cestu, svěřuje služebníkům celý svůj majetek! Boží Syn, který se zkrátka chystá jít cestou utrpení a zmrtvýchvstání zpět k Otci, svěřuje svým, které už „nenazývá sluhy“, ale dokonce „přáteli“ (srov. Jan 15,15), ta nejniternější tajemství trojjediného Boha. Copak není neustále společenství lásky mezi božskými osobami tím Božím „majetkem“, který je v Kristovi svěřen lidem? Copak to není o mnoho víc než nějaké přirozené nadání či vlohy?

Ten, který dostal pět hřiven, získal a odevzdává dalších pět! O možnosti, že by pánovi předložil třeba tři nebo dvě získané hřivny, se vůbec neuvažuje. Podobně i druhý sluha získal a odevzdává přesně další dvě hřivny. Neexistuje totiž jiná možnost, jak na přijatou lásku odpovědět stejnou měrou. Kdo z těch, kteří ví, že jsou milováni, by chtěl přijatou lásku opětovat na 50, 30 či 10 %? Každý přece usiluje minimálně o 100 %!

A právě tu se spletl ten, co dostal jednu hřivnu. Vidí svého pána jako tvrdého člověka, který sbírá, kde nerozsypal, a který při svém návratu jen bezcitně kontroluje žákovské knížky. A v tomto pohledu se velice mýlí.

Nepochopil, že nejde o výkony, ale o to, aby jednoduše opětoval přijatou lásku. Argumentuje přesně jako Adam: „Bál jsem se ..., a proto jsem se skryl“ (viz Gen 3,10). „Strach nemá v lásce místo“ (viz 1 Jan 4,18) a není k ní nutná kdovíjaká obchodní zručnost. Stačí dávat dále to, co člověk přijal: „Měl jsi moje peníze uložit u směnárníků...“