Syn a dcera nebeského otce

Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: „Synu, jdi dnes pracovat na vinici.“ On odpověděl: „Mně se nechce,“ ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: „Ano, pane,“ ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli? 
Viz Mt 21,28-32

(Foto: Chia flickr.com, cc)

E-vangelium on-life
Byla odpověď velekněží a starších lidu na Ježíšovu otázku správná, nebo ne? Měli pravdu v tom, že otcovu vůli vykonal ten první ze zmiňovaných dvou synů? V nastíněné situaci není moc na výběr. Druhý syn určitě otcovu vůli nevykonal. Zůstává tedy jen jedna možnost – ten první syn. Zdá se však, že Ježíš na odpověď velekněží a starších lidu nereaguje takto jednoznačně. Nepotvrzuje jejich odpověď jasným souhlasem: „Máte pravdu!“ Mezi příběhem a odpovědí Ježíšova posluchačů tak vyvstává určitý moment nejistoty, jakoby „prázdný prostor“, v němž lze očima víry zahlédnout ještě jednu postavu, ještě jednoho syna. Kdo to je?

Je jasné, že druhý syn z příběhu jen navenek projevil souhlas s otcovou vůlí, ale jeho jednání bylo zcela opačné. Jeho srdce nebylo srdcem syna, vždyť oslovoval svého otce „pane“, jako kdyby byl jeho otrokem. Ten první syn z příběhu nakonec sice vykonal, oč ho otec požádal, ale vůbec se mu do toho nechtělo. Ani jeho srdce nebylo srdcem syna. Jinak by mu otcova vůle nebyla protivnou povinností, k níž se musí přinutit, nýbrž zdrojem radosti. Může mít dobrý otec skutečné potěšení z toho, že se jeho syn nutí k něčemu, co ho ani trochu nebaví?

Na Ježíšovu otázku „Který z těch dvou synů vykonal otcovu vůli?“ by se tedy mohlo nabízet ještě jedno řešení: „Žádný.“ Ani jeden z těchto dvou synů nevykonal otcovu vůli. První syn splnil pouze otcův příkaz, ale ne otcovu vůli. Jejím obsahem je přece ještě něco víc než pouze namáhavá práce. Otcova vůle netkví jen ve vykonání nepříjemné povinnosti, ale také v radosti z toho, že otec a syn jsou zajedno ve všem (srov. Jan 10,30). A právě toto je situace třetího syna – Syna, jenž nevystupuje v příběhu, neboť on sám je jeho vypravěčem. On „krásou vyniká nad lidské syny“ (viz Žl 45,3), neboť jeho pokrmem je plnit vůli toho, který ho poslal (viz Jan 4,34). On je jediný Syn, jenž vykonal Otcovu vůli (viz Mt 26,39).

Celníci a nevěstky předcházejí do Božího království velekněze a starší lidu, protože poznali právě tohoto Syna, na něhož ukázal Jan (viz Mt 3,1-17), nechali se uchvátit jeho krásou a rozběhli se za ním, aby je on učinil takovými jako on – syny a dcerami nebeského Otce.