Žeň z perspektivy Boží

Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!“
Viz Mt 9,36 – 10,8 

(Foto: Dominik Bartsch flickr.com, cc)

E-vangelium on-life
V prvním čtení slyšíme, jak Mojžíš vystupuje na vrch, na který ho volá Bůh, aby mu svěřil poselství pro vyvolený národ putující z Egypta. Mojžíš musel vystoupit na horu, aby odtud, z Boží blízkosti, viděl skutečnosti z nové perspektivy – ne z té lidské, ale z perspektivy Boží. On jako první má v dějinách Izraele vidět a rozpoznat nikoliv sled nepříjemností a těžkostí, ale působení Boha, který nese svůj národ na orlích křídlech a vede ho k sobě (srov. Ex 19,2-6a). Takto se má učit vnímat dějiny Izraele a tomuto novému pohledu má naučit i celý svůj národ. 
V evangeliu pozorujeme Ježíše, který jediný vidí všechny věci z Boží perspektivy, jak sestupuje dolů do lidské bídy, mezi zástupy vysílené a skleslé jako ovce bez pastýře, aby je učil Božímu pohledu na věci. Boží Syn vidí každou nemoc a každou chorobu, ale jeho pohled na člověka a dějiny není pohledem pochmurným a negativistickým. Naopak. Ježíš vidí v lidských dějinách a v lidských životech úžasný příslib – hojnou žeň, která očekává dělníky! Jak odlišný je Ježíšův pohled od našeho! I my vidíme nemoci a choroby (nejen ty tělesné, ale zvláště ty duchovní), avšak nanejvýš pohoršěné zalomíme rukama místo toho, abychom je sepnuli v modlitbě k Pánovi žně, a přitom si ochotně vyhrnuli rukávy. Může se přece stát, že jako dělníky pošle právě nás. 
Modlitba k Pánu žně není (jen) o tom, by konečně poslal dostatek šikovných chlapců do vyprazdňujících se seminářů, ale o tom, aby nás všechny naučil vidět v našich životech jeho vlastní žeň. Ne svoji žeň, kde si podle možností nažneme co nejvíc a budeme si moct říct: „Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!“ (viz Lk 12,19), ale jeho žeň, kde my sami jsme plnými klasy, které nesou hojnou úrodu, protože se nebáli odumřít sobě a svým představám (srov. Jan 12,24).