Ať se vaše srdce nechvěje!

Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. 
Viz Jan 14,1-12

(Foto: Chiara Vitellozi flickr.com, cc)

E-vangelium on-life
„Ať se vaše srdce nechvěje!“ – tato slova neříká někdo, kdo nás chvíli podrží v napětí, ale potom podařenými filmovými triky vyřeší všechny maléry. Tato slova říká někdo, kdo byl také „hluboce dojat“, „zachvěl se“ a dokonce „zaplakal“ u hrobu přítele Lazara (viz Jan 11,1-53). Říká je ve večeřadle, jen chvíli potom, co opět „zachvěl“ v duchu a řekl: „Amen, amen pravím Vám, jeden z vás mě zradí“ (viz. Jan 13,21). Tato slova zaznívají z úst toho, na kterého také měly dolehnout „smutek a úzkost“ (viz. Mt 26,37) a říká je jen krátkou chvíli před tím, než se i on „ve smrtelné úzkosti modlil a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve“ (viz Lk 22,44).

Lidské srdce se bojí a vzrušuje od chvíle, kdy Adam „poznal dobro a zlo“ a kdy uslyšel Stvořitelův hlas v zahradě, bál se a skryl se (viz Gn 3,10). Byl vykázán z ráje – svého domova – a proto se celý život neustále bojí a úzkostlivě chvěje strachem, že zůstane sám, bez domova a nemilován. Toto je základem všech lidských strachů. Už malé díte se bojí, když zůstane samo, dospělý se bojí, že zklame blízké, zaměstnavatele, kolegy a známé a zůstane na ulici, starý člověk se bojí, že nakonec přece přijde o všechno...

I z Filipových slov „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí“ je vidět postoj Adama, který se schovává jako malé děti. Zakryjí si oči a myslí si, že se schovaly. Ježíš otvírá lidské oči neschopné vidět lásku Boha, který „tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna“ (viz. Jan 3,16) a proto může říci: „Kdo viděl mne, viděl Otce“. Právě proto jedinou odpovědí na základní lidský strach, který se převléká do různých podob, je ujištění o Otcově lásce a o místě ve věčném domově: „V domě mého Otce je mnoho příbytků“. Toto ujištění přináší ten, který sám „odchází připravit nám místo“ – právě tak, že bere náš strach na sebe. Před tímto neslýchaným zjevením i Tomáš, který ještě před nedávnem říkal: „Pojďme i my ať zemřeme s ním“ (viz. Jan 11,16) přiznává, že tento způsob lásky ještě nezná: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ A opravdu, lidé nemůžou poznat cestu Boží lásky, dokud „nepohlédnou na toho, koho probodli“ (srov. Jan 19,37) a dokud spolu s Tomášem nevyznají „Pán můj a Bůh můj“ (viz Jan 20,28).