"Věřím, Pane!" (a to nejen ústy)

Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. 
...
„Věříš v Syna člověka?“ 
Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ 
Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ 
On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. 
Viz Jan 9,1-41

(Foto: Lucie Horníková Člověk a víra)

E-vangelium on-life
Cestou.... – evangelista neříká odkud a kam Ježíš jde. Předcházející kapitola však končí tím, že Ježíš odchází z Chrámu, kde ho chtěli kamenovat, neboť se zjevil: „Dříve než byl Abrahám, já jsem“ (viz Jan 8,58-59). Ježíš vychází z Chrámu a jde se sám stát Chrámem, který bude zbořený a třetí den znovu postavený (srov. Jan 2,19).

Cestou, viděl člověka... – Kudy prochází člověk, zanechává stopy... bohužel často v podobě odpadků, bolesti nebo dokonce smrti. Kudy prochází Ježíš, tam vidí a přináší život, protože to, co je v Božích očích, to existuje. „A Bůh viděl všechno, co udělal a hle, bylo to velmi dobré“ (srov. Gen 1,31).

...viděl člověka, který byl od narození slepý. – Jan nemluví „o jednom, nějakém nebo určitém člověku“, protože každý člověk je od narození slepý, dokud se ho nedotkne Boží ruka a neotevře jeho oči Světlu.

Po těch slovech, plivl na zem... – V knize Genesis o stvoření čteme: „Bůh řekl, a bylo...“ (srov. Gen 1, 3nn). I tady Ježíš mluví a jeho slovo je tou životodárnou „vodou“, která má moc stvořit „nové oči“ schopné vidět.

...udělal ze sliny bláto... – srov.: „Tehdy utvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země“ (Gen 2,7).

... potřel mu tím blátem oči... – Český překlad používá slovo „potřel“, řecký originál epichrió – „pomazat“ má však stejný kořen jako Christos – „Pomazaný“. Ježíš je Kristus, Mesiáš, tj. Pomazaný, který Boží mocí maže oči každého člověka slepého od narození, takže ten může konečně vidět Otce a stává se novým stvořením na Boží obraz a podobu – stává se synem v Synovi.

Jdi a umyj se... – Člověk chtěl tvořit svůj život bez spolupráce s Bohem, a tak se od něho vzdálil. Teď Bůh „potřebuje“ spolupráci člověka, aby mohl otevřít jeho oči Světlu. Bůh mu nemůže světlo vnutit. Člověk se musí osobně rozhodnout přijmout tento zázrak a to tak, že poslechne vtělené Slovo a „udělá všechno, co ono řekne“ (srov. Jn 2,5).

Ten, kdo na výzvu tohoto Slova odpoví: „Věřím, Pane!“ (a to nejen ústy), uvidí toho, kdo mu otevřel oči, „tak, jak je, a bude mu podobným“ (srov. 1 Jn 3,2). I on bude schopen vidět potřeby a bolesti druhých všude tam, kudy půjde a svojí láskou bude zjevovat Boží skutky.