Nedělní texty od Paulínek

E-Neděle: Něžně odpovídá Bůh

26. 2. 2017 15:14
Rubrika: Nezařazené | Štítky: E-nedele , liturgie , mezidobi

Sión řekl: „Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.“ Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!    
Iz 49,14-15


(Foto: Thomas flickr.com, cc)

Liturgi@ on-life
První čtení nám dává nahlédnout do atmosféry, která pravděpodobně panovala ve vyvoleném národě přibližně v 40. letech 6. století před Kr. Už od poloviny 8. století muselo Judské království čelit hrozbám různých okolních velmocí. Nejprve se rozpínala Asyrská říše, vedle ní k dusné atmosféře vydatně přispívala protiasyrská koalice izraelského a damašského krále a později se na mezinárodní politickou scénu s patřičným násilím natlačil Egypt. Zhruba od 6. století začala pravidla diktovat mocná Babylonská říše. Babylonský král Nabuchodonozor v roce 586 definitivně dobyl Jeruzalém a odvlekl část obyvatelstva do zajetí. Nyní, po několika desetiletích pod babylonskou nadvládou, má vyvolený národ toho všeho už plné zuby a s bolestí vzdychá: „Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.“ Hospodin reaguje na tyto stížnosti prostřednictvím neznámého proroka (tzv. Deuteroizaiáš, Iz 40 – 55) a adresuje svému lidu něžné ujištění: „Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!“ Ubezpečuje ho, že on porazí nepřátele, kteří mu ztrpčují život (viz Iz 49,26), přivede svůj národ zpátky do vlasti a dá mu vzrůst a blahobyt (viz Iz 49,17-23). Když však pozorně čteme dějiny vyvoleného lidu, nemůže nás nepřekvapit, že Izrael si vzpomněl na Hospodina teprve nyní a hned se na něj obrací s výtkou. Co dělal vyvolený národ, když k němu Hospodin různým způsobem promlouval? Kde byl, když mu Hospodin posílal proroky, aby jej varovali, že se vydal na cestu, která vede ke zkáze (viz Am, Iz 1 – 39, Mich, Oz, Sof, Jer)? Kolikrát proroci upozorňovali Izrael, jenž opustil svého Boha, že je na tom hůř než vůl a osel, protože oni znají svého hospodáře a hlásí se k němu (viz Iz 1,3-4)? Hospodin opakovaně varoval svůj lid, že pokud se neobrátí, přivodí si zkázu. Izrael však nereagoval, ale zařídil se podle svého. Až nyní, když je již příliš dlouho v pěkné kaši, kterou si sám navařil, vzpomněl si na svého Boha. Neobrací se však na něj s lítostí, ale s výčitkou! A Bůh, místo toho, aby škodolibě plánoval, jak ty bezbožníky s krátkou pamětí nechá ještě „vytuhnout“, reaguje s nesmírnou něhou, která daleko převyšuje i tu největší lásku matky k svému dítěti.

Ztráta paměti však není neduh, který by byl vyhrazen pouze starozákonnímu Božímu lidu. Izaiášovská slova útěchy adresovaná Siónu jsou výborným testem paměti pro všechny generace Adamových synů a Eviných dcer. Zapomnětlivý člověk totiž ze zapomnětlivosti vždy obviňuje nejprve svého Boha. A když se už konečně rozvzpomene, kdo na koho vlastně zapomněl, Deuteroizaiáš jej staví před otázku, zda je v jeho jednání znatelný alespoň minimální náznak ochoty napodobovat Hospodinovo bezbřehé milosrdenství.

Zobrazeno 912×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka