Svátek Křtu Páně (E-Neděle)

Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle – otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. 
A z nebe se ozval hlas: ”To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.”
Viz Mt 3,13-17

(Foto: Waiting Forr The Word flickr.com, cc)

E-vangelium on-life
Pokřtít – my si představíme pramínek vody stékající po hlavě křtěného; původní řecký výraz však nese význam ponořit. Když se člověk ponořuje do vody, cítí ji po celém těle, je jí obklopen ze všech stran. V Ježíši, který se nechává ponořit do vody Jordánu, se věčné Boží Slovo „ponořuje“ do lidskosti – se vším, co ji tvoří. Vtělené Boží Slovo – Kristus - nestojí v zástupu hříšníků na břehu Jordánu, aby se jen zvenku nepatrně „otřel“ o lidskou bídu nebo ji trochu „ochutnal“. On se do ní „ponořuje“ přesně tak, jako se ponořuje do vod Jordánu. A už toto ponoření předznačuje celé tajemství vykoupení, které se dovrší smrtí a vzkříšením.

Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil ... z vody, ale jednou vystoupí „na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota“ (Jan 19,17). Teď na Něj sestupuje Duch Boží, a tam na Golgotě on sám „odevzdá ducha“ (jak je psáno v originálu Jan 19,30), abychom i my konečně poznali Otce. Teď Otcův hlas zjevuje: „To je můj milovaný Syn...“, aby jednou všichni zatoulaní bratři mohli vyznat: „To byl opravdu syn Boží“ (Mt 27,54).

Je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli – jako se On ponořil do naší lidskosti a vzal na sebe všechno lidské, je třeba a je Boží vůlí, abychom se i my „všichni, pokřtění v Krista, oblékli v Krista“ (srov. Gal 3,27) a v Jeho způsob života.