E-Neděle: Otázka vzkříšení

K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: ‘Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.’ Bylo tedy sedm bratrů.“  [...]
Bůh přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.
Viz Lk 20,27-38

(Foto: Jim Surkamp, flickr.com, cc)

E-vangelium on-life
Ačkoli saduceové tvrdí, že není vzkříšení, nejsou hloupí. Není hloupá ani jejich otázka, s níž přistupují k Ježíši. Naopak, vymysleli ji velmi dobře. I začátek byl dobrý: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil...“ Správně uvádí, že to, co je ustanoveno v Zákoně, je ustanoveno pro ně. Nicméně hned v dalším kroku se dopouští zásadní chyby: „Bylo tedy sedm bratrů.“ Problém, který by se měl podstatně dotýkat jejich života, přesouvají na hypotetickou třetí osobu. Myslí si, že pokud v hypotetické situaci třetí osoby převedou vzkříšení na holou absurditu, stane se absurdní i pro ně. Ježíš jejich otázku nesmetl ze stolu. Poctivě na ni odpovídá a vysvětluje, jak je to na „onom světě“. Nezastaví se však při objasnění modelového případu, ale vede saducee ještě o krok dále. Pokud jsou saduceové ochotni přijmout argument, že Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, musí se dovtípit, že také není Bohem hypotéz, nýbrž Bohem skutečností. Otázka vzkříšení není zajímavým teoretickým problémem na vyplnění dlouhých zimních večerů. Netýká se modelové třetí osoby (jeho, jí a jich), ale aktuální první osoby – mne a nás! K pravdě o vzkříšení nelze přistupovat s otázkou: Kterému muži bude která žena náležet při vzkříšení? Adekvátně položená otázka o vzkříšení zní: Žiju tak, že při vzkříšení budu náležet svému Bohu?