E-Neděle: Kdo je tu soudce?

Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova...“
Viz Lk 18,1-8

(Foto: wp paarz flickr.com [online] cc)

E-vangelium on-life
Pokud se nám nedaří stále se modlit a neochabovat, jak nás k tomu vybízí Ježíš, možná stojí za úvahu, jakým způsobem čteme podobenství o soudci a prosící vdově. Obvykle přistupujeme k Ježíšovým podobenstvím tak, že hned najdeme nápadnou podobnost mezi sebou a některou z postav příběhu. S touto osobou se poměrně snadno ztotožníme a závěr, k němuž nás podobenství vede, následně aplikujeme na sebe.

I v podobenství o soudci a vdově hned najdeme něco, co máme společné s jednou z hlavních postav. Podobně jako vdova v příběhu i my máme srdce plné tužeb a potřeb. I nás trápí rozmanité starosti. I my čelíme různým protivenstvím a potřebujeme, aby nás někdo ochránil. Proto se snadno dokážeme vcítit do pozice vdovy a s ulehčením si oddechneme, když se dovíme, že ji soudce konečně vyslyšel. Posud je náš postup v pořádku. Problém však nastává, když začneme podobenství číst jako rovnici, v níž se postavy v příběhu musí rovnat přesným ekvivalentům v našem životě. Zdá se, že rovnice má jednoduché řešení: Prosící vdova – to jsme přece my. No a soudce – to může být jedině Bůh! Má být tedy naše modlitba podobná vytrvalému naléhání na nespravedlivého soudce, o němž už předem víme, že nakonec zareaguje jen proto, že ho přestala bavit naše neoblomnost? „Děkuji, o takový model modlitby nemám zájem,“ oprávněně odpoví každý, kdo disponuje minimální dávkou zdravého rozumu.

Podobenství o soudci a vdově totiž není rovnicí. Mezi vdovou, která naléhá na soudce, a člověkem, který se modlí k Bohu, se nenachází rovnítko. Naopak, podobenství je jedna velká nerovnice. Na jedné straně stojí nespravedlivý soudce a na druhé straně milosrdný Bůh. Na jedné straně je vdova, která nemá nikoho, kdo by se jí zastal, a na druhé straně stojí Nevěsta, která ví, že je s ní Ženich (srov. Lk 5,34). Na jedné straně je neochota soudce, který by si nejraději zacpal uši, aby neslyšel otravnou vdovu, a na druhé straně je Ženichova touha po sladkém hlasu své Nevěsty (srov. Pís 2,14). Co je víc? Nalezne Syn člověka na zemi tuto víru?