E-Neděle: V křest mám být ponořen

Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! 
Viz Lk 12,49-53

(Foto: Luca Bove flickr.com [online] cc)

E-vangelium on-life
Oheň jsem přišel vrhnout na zem… Ježíš chce, aby v nás vzplanul jeho oheň. K tomu je však nevyhnutelné, aby podstoupil smrt, které se – přirozeně - obává: v křest mám být ponořen, a jak je mi úzko... 
My si pod pojmem křest představíme „obmytí vodou“, či „ponoření do vody“. A na otázku: „Co se při křtu stává?“, odpovídáme: „Obmytí od hříchu.“ Ano, to také. Křest je však především účastí na Kristově smrti. „Všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti (Řím 6,3).“ Tak jako smrt mění kvalitu a způsob prožívání vztahů (s otcem, matkou, dětmi, bratry, sestrami... se všemi a ve všem), tak i křest musí nevyhnutelně změnit způsob prožívání všech vztahů (k lidem i k věcem) tak, aby odpovídaly Kristově nadpřirozené logice a nejen přirozené logice pokrevního příbuzenstva.