Slavnost Těla a Krve Páně

Začalo se schylovat k večeru. Dvanáct apoštolů k němu přistoupilo a řekli mu: „Rozpusť lid. Ať jdou do okolních vesnic a dvorců, aby si tam našli nocleh a něco k jídlu, protože tady jsme na opuštěném místě.“ Odpověděl jim: „Vy jim dejte jíst!“ Řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby, ledaže bychom šli a nakoupili jídla pro všechny tyto lidi.“
[...]
Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je...“
Viz Lk 9,12-17 

(Foto: Lawrence_OP flickr.com [online] creative commons)

E-vangelium on-life
K zázračnému nasycení zástupu pěti chleby a dvěma rybami dochází v Lukášově evangeliu poté, co se dvanáct apoštolů vrátilo z cesty, na kterou je poslal Ježíš, aby hlásali Boží království a uzdravovali nemocné (viz Lk 9,1-6). Sotva se vrátili a měli pobýt sami s Ježíšem (viz Lk 9,10), shromáždily se kolem zástupy (viz Lk 9,11) a Ježíš se začal věnovat jim. Ve chvíli, když se namáhavý den začíná schylovat k večeru, právě těchto Dvanáct upozorňuje Ježíše, že už je pozdě a zástup potřebuje nocleh a něco k jídlu. Ježíš jim říká: „Vy jim dejte jíst!“ Avšak ti, kteří ještě před krátkým časem vypravovali, jak hlásali radostnou zvěst, uzdravovali a co všechno vykonali (viz Lk 9,6.10), nyní odpovídají zdráhavě: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby…“ Je jasné, že nápad jít nakoupit jídlo pro všechny lidi je absurdní.  Až dosud iniciativních dvanáct apoštolů zjišťuje, že jejich vlastní možnosti jim dostačují leda tak k tomu, aby rozpačitě pokrčili rameny. V následujících verších iniciativu přebírá Ježíš a evangelista už nemluví o Dvanácti, ale o učednících: Ježíš řekl svým učedníkům, aby usadili zástup a jeho učedníci předkládali lidu chleby a ryby, které jim dával Ježíš. Bylo by zbytečné lámat si hlavu nad tím, zda evangelista pod pojmy „Dvanáct“ a „učedníci“ myslel pořád tytéž lidi. Je samozřejmé, že i když ne všichni učedníci patřili mezi dvanáct apoštolů, všichni z této užší skupiny byli zároveň Ježíšovými učedníky. Proto mohl evangelista klidně použít tato dvě slova jako synonyma. Navzdory tomu je zajímavé, že Lukáš zaměňuje slovo „Dvanáct“ za označení „učedníci“ právě ve chvíli, když jim Ježíš pokynul, aby rozsadili zástup. Pokud si oněch Dvanáct myslí, že mají situaci v rukou, protože patří do „Ježíšovy Dvanáctky“, mohou akorát tak konstatovat: „Nemáme…, rozpusť zástup.“ Jakmile si však uvědomí, že jsou Ježíšovými Dvanácti právě proto, že jakožto jeho učedníci jako první poslouchají jeho slovo a uskutečňují ho (srov. Lk 6,47-48; Lk 8,15; Lk 8,21; Lk 11,28), stávají se nástroji, jejichž prostřednictvím může Ježíš všechny nasytit a ještě zbude.