E-Neděle: Jsi tam, kde Ježíš?

Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal...
Viz Jan 17,20-60¨

Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ 
Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal.
Viz Sk 7,55-60 

(Foto: Lawrence_OP flickr.com (online) creative commons)

Liturgi@ on-life
K čemu je nám dobré poslouchat úryvek o Štěpánově smrti? K žádnému vítězství dobra nad zlem nedošlo. Dobrý Bůh nezasáhl ve prospěch člověka, který mu důvěřoval. Štěpán, který uvěřil, že zmrtvýchvstalý Ježíš stojí po pravici Boha, nakonec i tak zemřel ukamenován svými odpůrci. Nebyli náhle osloveni jeho svědectvím, že by se hromadně obrátili a konali pokání. Naopak, v dalších verších nás Skutky apoštolů informují o tom, že „v Jeruzalémě se tehdy strhlo veliké pronásledování církevní obce. Všichni kromě apoštolů se rozprchli po judském a samařském kraji“ (Sk 8,1). Jediné, co po Štěpánovi zůstalo, byl akorát tak nářek zbožných mužů (viz Sk 8,2). Je to ale opravdu všechno?

V popisu Štěpánovy smrti je velmi nápadná jedna skutečnost. Autor Skutků apoštolů představuje Štěpánovu smrt velmi podobně, jak je v evangeliích představena smrt Ježíšova. I když jsou způsoby Ježíšova a Štěpánova umučení navenek odlišné, jejich vnitřní postoje jsou téměř totožné. Navíc, pokud vezmeme v úvahu, že za autora Skutků apoštolů je považován evangelista Lukáš, podobnost mezi Ježíšovým ukřižováním a Štěpánovým ukamenováním je opravdu zásadní.

Ježíš umírá v plné odevzdanosti do Otcových rukou: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ (Lk 23,46). Velmi podobný je postoj Štěpánův: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ (Sk 7,59).  Ježíš prosí za své mučitele: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lk 23,34). Podobně prosí i Štěpán: „Pane, nepřičítej jim tento hřích“ (Sk 7,60).

Při Štěpánově umírání tedy vidíme, že to, o co prosí Ježíš v dnešním úryvku z Janova evangelia (Jan 17,20-26), se u Štěpána opravdu uskutečnilo. U Jana čteme, že Ježíš prosil: „Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal“ (Jan 17,24). Zde vidíme, že Štěpán byl ve svém životě (a tedy i ve svém umírání) opravdu tam, kde Ježíš. Kromě toho není náhoda, že Štěpán se ve svých prosbách obrací na Ježíše, zatímco Ježíš se na kříži obracel na svého Otce. Je patrné, že tajemství jednoty mezi Otcem a Synem, o němž se Ježíš ve své modlitbě zmiňuje („ty, Otče, jsi ve mně a já v tobě“ srov. Jan 17,21), nebylo v Štěpánově životě prázdnou poučkou.