Nedělní texty od Paulínek

E-Neděle: Slyšet jeho hlas a jít za ním

Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou.
Viz Jan 10,27-30


(Foto: ✿ nicolas_gent ✿ flickr.com [online] creative commons)

E-vangelium on-life
Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou.
Odložme instinktivní odpor, který v nás vyvolává představa identifikace s ovcí, jež v našem běžném myšlení neznamená žádné lichotivé označení. Dokonce ani pastýř pro nás není obrazem přitažlivé osobnosti. Nevykládejme si Ježíšova slova tak, že při oslavě Světového dne modliteb za duchovní povolání začneme pateticky vzdychat nad tím, jak klesá počet kněžských a řeholních povolání. Ježíšova slova zaznívají pro celý „veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků “ (Zj 7,9.14b-17). 
To tedy znamená, že se nás Světový den modliteb za duchovní povolání týká. Všichni ho můžeme a máme prožít! Vždyt povolání není přece nic jiného než slyšet jeho hlas a jít za ním. Avšak jít za ním neznamená (jen) stát se kněžími nebo řeholními sestrami, ale žít tak, jako žil on sám. Povolání není jen něco, co se týká jen „farářů“ a „jeptišek“. 
Jsme navyklí především dbát na „zachovávání“ příkazů (světit sváteční den, zpovídat se alespoň jednou za rok, nerouhat se a nekonat skutky proti čistotě...), ale křesťan je povolaný k něčemu daleko většímu! Slyšet jeho hlas a jít za ním. Kam? Ne(jen) do semináře anebo do kláštera, ale tam, kam nás zavolá život – do kuchyně, do domácnosti, do školy, do kanceláře, do firmy... Jak? Jako singl žijící mladí lidé, jako snoubenci, jako manželé, jako kněží, jako sestry a bratři, jako zasvěcení laici... podle logiky přikázání lásky a blahoslavenství
Člověk vždy naslouchá něčímu hlasu a jde za někým. Vždy má nějakého pastýře. Jen se podívejme, jak jsme vedeni a jak se vést necháváme. Reklama říká, že dnes se nosí toto a v takových barvách... a neptáme se proč. Stačí, že „tento rok se to prostě nosí“. Kdyby šlo jen o šaty nebo o jídlo... ale veřejné mínění a reklama diktují především to, jak se dnes žije. A v tomto jsme opravdu často jako ovce - bohužel, ne ty z Ježíšova podobenství
Zbytečné jsou naše plačtivé prosby za to, aby „nezůstaly prázdné farní úřady“. Jestliže každý z nás nežije svůj život jako povolání (nasloucháme Kristovu hlasu a následujeme ho), je samozřejmé, že bude stále méně těch, kteří by se rozhodli i k bezvýhradnému následování (zasvěcení) a k službě druhým.
Až se budeme v neděli modlit "za povolání", nemysleme jen na to, aby měl kdo strážit zachovávání přikázání a rozhřešovat jejich přestoupení, ale především, aby byli ti, kdo by jako Pavel a Barnabáš s radostí a směle povzbuzovali k věrnému životu v Boží milosti (srov. Sk 13,14.43-52), podle Kristova hlasu... 
Zpracováno podle Don Tonino Lasconi, http://www.paoline.it/

Zobrazeno 1281×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka