E- Neděle: Zelený čtvrtek

Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb... [...]
Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
Viz 1 Kor 11,23-26

Liturgi@ on-life  

Úryvek z Pavlova listu Korinťanům, který se čte na Zelený čtvrtek při večerní mši svaté na památku Pánovy večeře, přináší vůbec nejstarší biblickou zmínku o ustanovení eucharistie při poslední večeři. Pokud si však nalistujeme, v jakém kontextu se v Písmu nachází, zjistíme, že nejde o text „vystřižený“ z liturgické příručky. Záměrem autora listu totiž není popsat, jak se slaví, či má slavit eucharistie. Text určitě nevznikl za psacím stolem v tichu pracovny, ale ve velmi krušné chvíli. Pavel zde reaguje na roztržky, k nimž mezi Korinťany dochází (viz 1 Kor 11,17), a pasáž o tom, jak Ježíš v „tu noc, když byl zrazen vzal chléb a kalich...“, není historickým popisem bohoslužby, ale velmi konkrétním kritériem k hodnocení lidských postojů ve velmi kritické chvíli. Zdánlivě obyčejný a pokojný popis toho, co důvěrně známe z každého slavení mše svaté, zde plní funkci velmi silného argumentu, kterým Pavel zdůvodňuje, že vzhledem k tajemství, které Korinťanům odevzdal, je jejich chování skutečně pomýlené a hodné zavržení. Pokud totiž Pán odevzdává svým učedníkům své tělo, aby se jím sytili, a svou krev, aby z ní pili, jak je možné, že oni učedníci sjednoceni Kristovým tělem a krví se mezi sebou znevažují a ubližují si? Snad bychom mohli zkoumat, které naše postoje co nejvíc připomínají postoje tehdejších Korinťanů, možná však bude smysluplnější podobně jako Pavel hledat hlubokou souvislost mezi tajemstvími slavenými v liturgii a běžným životem. Dokážeme tak jako on hodnotit své běžné postoje ve světle toho, co slavíme, a vidět ve slavených tajemstvích zdůvodnění způsobu života, o který usilujeme?