Hle, můj Služebník dojde úspěchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí budou nad ním žasnout – neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku. On přivede v údiv mnohé národy, králové před ním zavřou svá ústa, neboť spatří, co se jim neřeklo, zpozorují, co dříve neslyšeli.
Viz Iz 52,13 – 53,12
(Foto: Thomas Hawk flickr.com [online] creative commons)
Liturgi@ on-life
Obraz Hospodinova Služebníka, který kontemplujeme na Velký pátek prostřednictvím úryvku z Knihy proroka Izaiáše, pro nás zároveň představuje i určité zrcadlo, v němž můžeme zkoumat a hodnotit svůj vlastní obraz – imidž, které si pěstujeme a po němž toužíme.
Úspěch toho, který byl vyvýšen na kříži (viz Jan 3,14; Jan 12,32-34) nás staví před otázku, jakou hodnotu a jaký význam mají naše „úspěchy“ a „povýšení“, o které usilujeme. Jeho vzhled, který se už ani nepodobá člověku, je obrazem toho, k čemu se svým hříchem dopracoval člověk původně stvořený k obrazu Božímu (viz Gen 1,27). On, jenž nemá podoby ani krásy, nám ukazuje, jak jsme naložili s Boží podobou, která nám byla dána (viz Gen 1,27). Opuštěný od lidí, nám dává pochopit, jak směšná jsou naše první místa, o něž urputně usilujeme (viz Lk 14,7-11). Ten, který nesl naše utrpení a obtížil se našimi bolestmi, nám klade nevyslovenou otázku, co si chceme dokázat křečovitým pěstováním vnější krásy za každou cenu, a kam směřuje naše posedlost „wellness a fitness stylem“. Jeho prázdné a probodené ruce se natahují směrem k našim rukám. Ale ty jsou buď křečovitě sevřeny v pěst nebo přeplněné věcmi, které chceme za každou cenu vlastnit. Ačkoli neotevřel ústa, přece nemůžeme neslyšet jeho hlas – my, kteří musíme mít vždy poslední slovo. Ale on, navzdory tomu, že mu byl vykázán hrob mezi zločinci, definitivně otvírá všechny lidské hroby.
to je fakt síla... uvědomit si co pro nás Ježíš udělal...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.