E-Neděle: Nevzpomínejte na věci minulé

Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte?   
Viz Iz 43,16-21

(Foto: Tim Green flickr.com [online] creative commons)

Liturgi@ on-life 
Historickým adresátem proroctví tzv. Druhého Izaiáše (Deuteroizaiáše) je vyvolený národ v babylonském zajetí a nové věci, které prorok hlásá, jsou návrat zpět do vlasti. Přitom ujišťuje, že jako Hospodin kdysi zvládl egyptské vojsko i silné reky, tak si hravě poradí i s pyšným Babylonem (viz Iz 43,14). Není pochyb, že pro národ trpící pod cizí nadvládou musela být tato slova významným zdrojem útěchy a duchovní posily. Je však možné, aby byl tak starodávný text živým Božím slovem i pro nás? Prvním důležitým krokem k tomu je výzva, abychom nevzpomínali na věci minulé a na to, co se stalo dávno. Poslechneme-li ji, a budeme-li důkladně zkoumat, kde vzcházejí nové věci, určitě nepřehlédneme evangelium. V úryvku z 5. postní neděle nás přitom nemůže nepřekvapit do očí bijící novost Ježíšovy reakce na otázkuučitelů Zákona a farizeů, kteří přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Právě tam, před Ježíšem, vyjde najevo, jak se člověk dívá. Na jedné straně jsou oči lidí, kteří vidí „po starém“. Pídí se jen po tom, co je zlé. Tváří se sice, že chtějí zlo likvidovat, přitom však na něj pouze vrší své vlastní zlo. Na druhé straně je Ježíšův „nový“ pohled. I Ježíš vidí zlo. Jinak by neřekl: „už nehřeš“. On jediný však vidí „nově“. Za hříchem vidí hříšníka, za zlem vidí člověka, který pod tímto zlem sám trpí. On nelikviduje zlo dalším zlem, ale definitivně ho přemáhá svým dobrem – láskou a odpuštěním. Ježíšův pohled je totožný s pohledem Stvořitele, který viděl, že to, co stvořil je dobré, ba dokonce „velmi dobré“ (viz Gen 1,1-31). Člověk, kterému se tohoto odpuštění dostalo, je opravdu nový. Je novým stvořením v Kristu (viz 2 Kor 5,17). Moc Kristovy milosti v něm působí, že příkaz „už nehřeš“ není nesplnitelnou utopií, a proto bude hlásat Hospodinovu chválu.