E-Neděle: Zvláštní smlouva

V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu. 
Viz Gn 15,5-12.17-18

(Foto: Rene Yoshi flickr.com [online] creative commons)

Liturgi@ on-life
Na rozdíl od většiny běžných smluv, na jaké jsme (i z Bible) zvyklí, je smlouva, kterou uzavírá Hospodin s Abrámem v 15. kapitole knihy Genesis dost zvláštní. K plnění závazků se totiž zavazuje pouze jedna strana (Hospodin), zatímco druhé straně (Abrámovi) z ní mají plynout pouze výhody. Určitě jsou to pozoruhodné skutečnosti, řekneme si, je nám přece naprosto jasné, že k jakémukoliv vztahu mezi člověkem a Bohem nutně patří nerovnováha. Jen Bůh je ten, kdo dává. Člověk může dávat pouze z darů, které přijal od Boha, a jakékoliv plnění dluhů z jeho strany se ani při nejlepší snaze nikdy nevyrovná velikosti přijatých dober.
Smlouva, kterou uzavírá Hospodin s Abrámem, má však ještě jednu zvláštnost. Rituál přechodu mezi částmi rozpůlených zvířat podle odborníků znamená, že smluvní strana jím vyjadřuje: „Poruším-li tuto smlouvu, ať mě stihne osud těchto zvířat!“ Při této smlouvě se k přijetí sankce za její porušení zavazuje opět pouze jedna strana – Bůh. Abrám toto gesto nekoná a není k němu ani vyzván. Na první pohled by se mohlo zdát, že vlastně o nic vážného nejde. Obyčejná starověká formalita. Bůh svou smlouvu nikdy neporušil a praotec víry Abrám nakonec splnil ten jediný závazek, který člověku z této „disproporční smlouvy“ přece jen plyne. Uvěřil Hospodinu a my si z něj samozřejmě chceme brát příklad. K tomuto závěru můžeme dojít na základě povrchní četby starozákonního úryvku z knihy Genesis. Podíváme-li se však na smlouvu s Abrámem ve světle evangelia, pochopíme ještě jednu skutečnost. Bůh se ve své smlouvě s člověkem nejen zavazuje k přijetí sankce za její možné neplnění, ačkoli z jeho strany k porušení smlouvy nikdy nedojde, ale v osobě svého Syna na sebe přijímá plnou sankci, která by právem náležela člověku, jelikož ze strany člověka k porušování smlouvy neustále dochází. Co jiné je Ježíšova smrt v Jeruzalémě, o níž s Ježíšem rozmlouvají Mojžíš a Eliáš, ne-li plné a bolestné uskutečnění toho, co symbolicky vyjadřuje přechod smluvního partnera (Hospodina) mezi částmi rozpůlených zvířat?