E-Neděle: Smiřte se! (popeleční středa)

Jsme Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! 
[...]
Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“!
Viz 2 Kor 5,20-6,2

(Foto: Ben Sutherland flickr.com [online] creative commons)

Liturgi@on-life
„Smiřte se s Bohem!“ Už se nám stalo, že by nás slova sv. Pavla skutečně zasáhla? Dnes jeho hlas zní neobyčejně naléhavě. Promlouvá jako ten, kdo je Kristův vyslanec, samotný Boží spolupracovník.  Je to on, anebo jeho ústy promlouvá k nám sám Bůh? Existuje snad přesná hranice mezi tím, co říká Pavel za sebe a co říká jménem Kristovým? V  Kristu se stal Pavel novým stvořením, když nabízenou Boží milost nepřijal nadarmo („Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem“, 1 Kor 15,10), neboť poznal a uznal, že sám svým životem – ač jakkoliv dobrým před lidmi (viz evangelium Mt 6,1-6.16-18) – nedojde ke spáse. Byl to sám Boží Syn, jediný bez hříchu, kdo nás ospravedlnil u Boha. Doba příhodná a čas spásy je tu od chvíle, kdy jsme byli vykoupeni, až do Kristova návratu (srov. Sk 3,19-21).

K otevření se této milosti Boží a k smíření s Bohem vyzývá Apoštol i nás. Jak? Liturgický překlad nás může svést k ukvapenému hledání, jak se tedy smířit s Bohem, co mám podniknout, co si odříct, kde navýšit své dobré skutky… Jako by Bůh čekal, až se rozhodneme jednat my. Jenže v původní řečtině se význam věty blíží spíš k: „Nechte se smířit s Bohem!“ (Viz ekum. překlad: „Dejte se smířit s Bohem!“) Tím, kdo jedná, je sám Bůh, a ten, kdo otálí s odpovědí, je člověk.

Roztrhněme tedy srdce neboli zaběhaný způsob života a smýšlení; obraťme se k Hospodinu a poznávejme Boží lásku skrze to, co učinil pro svůj vyvolený lid. Budou nám o tom svědčit liturgická čtení po celé postní období. Poznávejme, co činí i dnes pro každého z nás a kdy a kde touží skrze nás promlouvat k druhým. Bůh nás už se sebou smířil, nyní je čas na smíření s námi samými a mezi sebou navzájem. Ať se nás netýkají Pavlova/Kristova slova: „Máte široké místo v mém srdci, ale ve vašem je místa málo“ (srov. 2 Kor 6,12).