E-Neděle: A ty, Betléme, maličký

Toto praví Hospodin: „A ty, Betléme efratský, maličký jsi mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k synům Izraele. Bude stát a pást v Hospodinově síle, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“
Mich 5,1-4a

(Foto: Člověk a víra)

Poslední etapou adventního putování (téměř posledními hodinami) nás provází Micheáš, drsný prorok z judského venkova druhé poloviny 8. stol. př. Kr. V předchozí neděle nás Jeremiáš, Baruch a Sofoniáš učili upírat zrak na Hospodina, vnímat jeho přítomnost a soustředit se na jeho působení. Micheášovo proroctví vybrané do liturgie 4. adventní neděle se začíná zmínkou o Betlémě a na první pohled se zdá, že prorok chce svým adresátům především ukázat místo, odkud je třeba očekávat Spasitele. Pozorný pohled do této prorocké knihy však ukazuje, že hlavním předmětem Micheášova zájmu není geografie. Také Micheáše zajíma především Hospodin a jeho působení v dějinách vyvoleného lidu. Jak je možné rozpoznat jeho blízkost? Jak lze vnímat jeho přítomnost? Jak se projevuje jeho síla a vláda?

Svrchovaný vládce Izraele má vzejít z efratského Betléma, který je tak bezvýznamný, že si zasluhuje označení „maličký mezi judskými rody“. Micheášovi posluchači a čtenáři mají pochopit, že Hospodinovy věci se vyznačují malostí a slabostí v lidských očích. Hospodinova síla je z lidského pohledu bezvýznamnou slabostí. Hospodinova velebnost je z pohledu mocných a slavných tohoto světa hodnou pohrdání. A přece, jen on – Hospodin, jenž je od věčnosti, je dárcem jistoty a pravého míru.