Rozmrzeli se

K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: [...] „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ [...] Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: [...] „Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech.“
Viz Mk 10,35-45

(Foto:Lawrence_OP. flickr.com [online] creative commons)

E-vangelium on-life

Nemusíme se nechat znechutit tím, že na cestě za Ježíšem nekráčíme vždy konstantním tempem, s neochvějným nadšením a odhodláním, ale že na ní poměrně často klopýtáme a zpomalujeme. Také Ježíšovi učedníci nejprve s bázní žasli nad tím, že Ježíšovy nároky jsou opravdu vysoké a ještě víc nad tím, že v jejich životech se podivuhodně rýsuje jejich uskutečňování (viz evangelium 28. neděle v mezidobí, Mk 10,17-30). Ale krátce poté jejich bázeň vystřídal bezuzdný kariérismus a pokorný údiv ustoupil rozmarné touze po výhodných pozicích. Neznamená to však, že takové náhlé změny životních priorit jsou v pořádku. Evangelium nás neučí lhostejně mávnout rukou nad tím, že jsme na cestě za Ježíšem nestálí a nedůslední: „Vždyť co? Ježíšovi nejbližší apoštolové na tom nebyli o nic lépe!“ To, čemu se můžeme dnes naučit, je Ježíšovo milosrdenství a trpělivost, s jakou svým učedníkům znova a znova vysvětluje, v čem spočívá pravá velikost, pravé prvenství a pravá moc. Shovívavost a milosrdenství vůči pomalosti, slabosti a natvrdlosti těch druhých je totiž tím nejlepším způsobem, jak překonáme svou vlastní pomalost a nedokonalost v následování Ježíše.