„Mistře, viděli jsme...“

Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ 
Viz Mk 9,38-43.45.47-48

(Foto:kusito. flickr.com[online] creative commons)

E-vangelium on-life

Minulou neděli jsme viděli, že i Ježíšovi učedníci potřebují uzdravení z hluchoty a němoty (viz Mk 9,30-37). Dnes máme možnost sledovat, jak proces uzdravování ještě pokračuje. Učedníci se již před Ježíšem neskrývají do zarputilého mlčení (němota), ale rozmlouvají s ním o tom, co prožívají. Nejsou již nevšímaví k Ježíšově starostlivosti o druhé (hluchota), ale projevují i vlastní iniciativu. Potřebují však, aby Ježíš uzdravil ještě jejich zrak. Z toho, jak se Jan obrací na Ježíše, můžeme vypozorovat, že učedníci jsou pozorní a všímaví. (Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu.“) Učedníci vidí, co se děje kolem nich. Nevidí však správně. Jejich vidění reality se podobá vidění slepce z Betsaidy, kterému lidé připadali jako chodící stromy (viz Mk 8,24). Jejich fyzické oči sice vidí někoho, ale jejich duchovní zrak je zatím zaslepený jakýmsi skupinovým egoismem. Doslovný překlad jejich argumentu totiž zní: „Bránili jsme mu, protože nás nenásleduje!“ (viz Český ekumenický překlad: „...i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“) Pozorují, že tento člověk vyhání zlé duchy, ale nejsou ještě schopni vidět dobro. Vidí pouze izolovanou činnost, která přesahuje pomyslné hranice, které stanovili oni sami. A tak jsou „nastartovaní“ na vymýcení domnělého zla. Ježíš se jim opět trpělivě věnuje, vysvětluje, co je třeba, a tak je uzdravuje...

Zdá se, že bychom mohli ve slovech, kterými se Jan obrátil na Ježíše, vnímat jistou formu modlitby: „Mistře, viděli jsme...“ Opravdu, je to modlitba, které se nutně potřebujeme naučit. Každý den potřebujeme s Ježíšem mluvit o tom, co jsme viděli, co jsme podnikli a čemu jsme bránili... a tak jej prosit, aby stále uzdravoval náš zrak (ale i ty bolesti, které jsme viděli, nebo dokonce způsobili).