Sv. Cyril a Metoděj

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: 
„Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. 
Jděte! Posílám vás...

Viz Lk 10,1-9

(Foto: Rob. flickr.com [online]. creative commons)

E-vangelium on-life

„Jděte! Posílám vás…“ Po těchto slovech bychom čekali přesné určení cíle cesty. Kam to vlastně máme dojít?! Finální destinace však zůstává zcela neupřesněna. A z nejasného určení: „do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít“, jasně cítíme, že nelze očekávat útulné místečko, kde bychom si po namáhavé cestě bez měšce a bez mošny konečně oddechli a vyložili nohy unavené a sedrané putováním bez opánků. Naopak, vnímáme, že všechna místa, kam chce Pán přijít, představují spíše nekonečnou množinu míst, s nimiž můžeme být sotva hotovi, než přijde Pán (srov. Mt 10,23). Ten, který o sobě řekl, že on sám je Cesta, nás neposílá do nejbližšího cíle, kde sklidíme nadšený potlesk diváků a s ulehčením si plácneme do dlaní se zvoláním: „Hotovo!“ On nás posílá na cestu! Obsahem hlásání na této cestě je totiž poselství: „Přiblížilo se k vám Boží království!“ Boží slovo se vyznačuje tím, že uskutečňuje to, co oznamuje. Má-li to platit i pro slovo o blízkosti Božího království, je nezbytné, aby se ti, kdo ho hlásají, sami neustále přibližovali k těm, komu ho hlásají. A zároveň jim přinášeli pokoj, přijetí, uzdravení, úlevu… zkrátka autentickou lidskou blízkost, která je účinným znamením blízkosti Božího království.