Ježíš dává víc

Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. 
Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ 
Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů.
Viz Jan 6,1-15

(Lawrence OP. flickr.com [online]. creative commons)

E-vangelium on-life

Už se nedozvíme, co se stalo s plnými dvanácti koši kousků, které zbyly po jídle z pěti ječných chlebů. Zdá se, že nasycený zástup už o ně nejeví zájem. Zůstaly tam. Proč Ježíš takto plýtvá? Nemohl při tom velkém zázraku zařídit už i takový malý detail, aby jídla bylo přesně?

Dvanáct košů kousků však není plýtváním. Právě tyto koše jsou totiž jakoby „znamením v znamení“. Tím prvním znamením, které je hned na první pohled evidentní, je nasycení víc než pětitisícového zástupu pěti ječnými chleby a dvěma rybami. Ti, kteří to viděli a zažili, začínají chápat, že Ježíš je někdo mimořádný. Je to sice správné zjištění, ale nestačí. Je to pouze základní úroveň, teprve „první level“. Je třeba postoupit ještě dál. A k tomu slouží druhé znamení, znamení plných dvanácti košů zbylých kousků. Ono už není natolik patrné a mnozí ze zástupu ho úplně přehlédli. Tento přebytek, toto „víc“, totiž ukazuje, že Ježíš je ještě někdo „víc“ než jen mimořádný prorok, který by se hodil za krále.

Lidé ze zástupu, kteří se chtěli Ježíše zmocnit a prohlásit ho za krále, zůstali pouze při prvním znamení. Stačí jim plný žaludek a nemají zájem postoupit v chápání o něco dál.

Učedníci jsou vyzváni sebrat zbylé kousky. Chvíle sbírání kousků je pro ně příležitostí uvědomit si detail, který většině uniká: Ježíš dává ještě mnohem víc, než člověk bezprostředně potřebuje. Ježíš je mnohem víc, než zázračný řešitel aktuálních nedostatků. Koše plné kousků zbylé po zázraku rozmnožení chlebů jsou příležitostí pro všechny, kdo jdou za Ježíšem, aby dospěli k tomuto „víc“. Tím, že koše zůstaly na místě jakoby „nedořešené“, jsou příležitostí i pro nás, kteří jsme nebyli v zástupu nasyceném pěti chleby a dvěma rybami nějakého galilejského chlapce. My totiž máme možnost sbírat kousky každodenních malých darů a milostí a za nimi vidět „víc“ – vidět toho, kdo je jejich původcem.