Trochu si odpočiňte

E-vangelium on-life

Ježíšova výzva apoštolům, aby šli někam na opuštěné místo a trochu si odpočinuli, je snad jedním z nejsympatičtějších „přikázání“ celého Písma. A přece, zdá se, že právě tomuto „přitažlivému přikázání“ nejvíce hrozí, že zůstaně nenaplněno. Dovídáme se totiž, že apoštolové sice odjeli na opuštěné místo, ale tam už čekal velký zástup podobný ovcím bez pastýře... „Hm, a je po odpočinku! Chudáci apoštolové!“ řekneme si. A jak dobře jim rozumíme! Každý to přece zná. Tak rádi bychom konečně někdy odložili veškerou práci a spočinuli v oblažující Boží přítomnosti, ale když nás tíží tolik povinností! „Ještě tohle musím a ještě támhle to se beze mne neobejde!“ V kratičkém evangelním úryvku se však nedočteme o tom, že by se apoštolové po vystoupení z lodi hned vrhli do práce. Všechno, co nám evangelista říká, je o Ježíši. On vystoupil, uviděl velký zástup lidí, bylo mu jich líto a začal je učit. O apoštolech nepadne ani slovo. Neujali se zástupu oni, ale jejich Pán. V centru pozornosti nejsou oni, ale Ježíš. Stačí, že přijali jeho pozvání k odpočinku (resp. poslechli toto jeho přikázání) a o ostatní se stará on sám. Jak velmi tento detail připomíná slova žalmu: „Marné je časně vstávat, dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy, neboť svým miláčkům dává ho ve spánku“ (Žl 127). Neznamená to však, že by se apoštolové flákali. Naopak, právě jejich odchod do samoty se stal ještě účinnějším hlásáním než jejich slova. Lidé je totiž viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Pochopili, že apoštolové jdou za Ježíšem, aby byli s ním (srov. Mk 3,14), a také zatoužili být s ním. O toto jde přece ve všem, co apoštolové dělají a učí. Nejde o to, aby předvedli svou úžasnou výkonnost, obětavost a zapálenost pro Ježíšovu věc, ale „pouze“ o to, aby lidé poznali, že apoštolové jsou ti, kdo Ježíše milují, a také zatoužili po této lásce.