Tělo a krev Páně

Slavnost Těla a krve Páně (čtvrtek 4. 6. 2015)

První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci Ježíše: „Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?“ Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a tam vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?‘ On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!“

Viz Mk 14,12-16.22-26

(MIKE. flickr.com [online]. creative commons)

E-vangelium on-life

Otázka učedníků „Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?“ v sobě nese jistý sebevědomý tón. My jdeme připravit velikonoční večeři tobě...“ (Možná, že podobné pocity vládly v Martině srdci, když Ježíši chystala pohoštění…, viz Lk 10,38.) Je krásné, jak na to Ježíš reaguje. Učedníkům přesně popisuje, jak mají postupovat a, jakoby mimochodem, na závěr k tomu ještě jemně a nenápadně poopraví jejich úlohu: „Tam nám přichystejte“ a ne „tam mi přichystejte“. Malý detail, ale nesmírně důležitý. Společenství s Ježíšem nikdy není „intimčo“, které mu my přichystáme. Stolování s ním se vždy uskutečňuje na jeho pozvání a v kontextu „my“ – tj. ve společenství se všemi, které zve on.

Když „nalezli všechno tak, jak jim řekl“, mohlo jim začít svítat, že hostitelem při této večeři bude vlastně on. Oni však tehdy ještě nemohli tušit to, co my už dobře víme. Skutečně, při této večeři byl sám Ježíš hostitelem i pokrmem. A tak je tomu i dnes. Při každé eucharistické hostině je Ježíš naším hostitelem i pokrmem – beránkem, který se vydal na smrt, abychom my měli život (srov. Jan 10,10). Jsme tedy oproti učedníkům ve výhodě. Přicházíme na velikonoční večeři lépe připraveni. A krom toho, hostie i víno připravuje pan kostelník a to ostatní „zabezpečí“ pan farář (plus případní ministranti či varhaník), takže nám nehrozí, že bychom podlehli iluzi, že jsme to my, kdo Ježíšovi připravuje hostinu.

Ale přeci jen, když se souhlasným: „Amen“ přijmeme Kristovo tělo a krev, dostane on v nás prostor k tomu, aby z našeho života připravoval hostinu pro ty, s kterými se za okamžik po té setkáme? Anebo ho hned zavalíme připraveným seznamem našich představ, potřeb, bolístek a proseb, které by měl urychleně začít vyřizovat?

Obrázek ve větším rozlišení zde.