Kámen je odvalen

Vigilie Vzkříšení Páně

Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby ho šly pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ Když se podívaly, spatřily, že je kámen odvalen. Byl totiž velmi veliký. Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem - a polekaly se. 

On však jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“ Ženy vyšly z hrobky a daly se na útěk, protože na ně padl : strach a úžas. A nikomu nic neřekly, protože se bály. 
Mk 16,1-8

E-vangelium on-life

Zprávy o tom, co se stalo zrána první den v týdnu se u jednotlivých evangelistů dost liší. Biblickým autorům však nejde o to, aby podali přesné, chronologicky přísně seřazené události, ale aby podali zvěst o Božím působení, které se vymyká našim schématům. A zvláště evangelistům záleží na tom, aby se každý z jejich posluchačů/čtenářů setkal s živým Kristem. Různorodost podání vychází vstříc různorodosti adresátů, takže každý dostává příležitost.
Markovo evangelium, které se v liturgii čte tento rok (cyklus B), je evangeliem učedníka. Učedník je ten, kdo ví, že nemá patent na rozum, a nestydí se za to, že si ještě klade spoustu otázek. Proto se může cítit dobře ve společnosti žen, které si cestou k hrobu taky kladou otázky a říkají si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu...?“ Podobně jako tyto ženy, i učedník každé doby je pobízen láskou k milovanému Učiteli, a proto společně se ženami z evangelia vchází do hrobky... Společně hledají Ježíše Nazaretského, ukřižovaného, ale – překvapivě – nenalézají ho, protože byl vzkříšen. Avšak to největší překvapení Markova evangelia o vzkříšení teprve přijde: Tyto ženy, místo toho, aby zajásaly radostí a rozběhly se s úžasnou novinou, lekají se a utíkají od hrobu plné strachu. Co na to my – učedníci, kteří to posloucháme? Máme se pohoršit? Má nás to zmást? Ne! Naopak. Můžeme nabýt odvahy, neboť vzkříšený Pán počítá právě s takovými lidmi.
Jemu nepřekáží, že sami narážíme na svůj vlastní strach a tvrdost svého srdce (viz Mk 16,14). Ten, který si poradil s velmi velkým kamenem od vchodu do hrobky, neporadil by si s kameny přivalenými na našich srdcích? Kdyby Marek napsal o odvážných „borcích“, kteří běží od hrobu a hned s vervou všude oznamují, co se stalo, mohli bychom říct: „Já nemůžu být Ježíšovým učedníkem.“ Avšak tím, že píše o bázlivých ženách, ujišťuje nás, že vzkříšený Pán počítá i s námi. Nečeká, až si někde sami nakoupíme sílu a odvahu, tak jako nečekal na vonné oleje, které nakoupily ženy. Sílu a odvahu k svědectví o jeho vítězství „sponzoruje“ totiž on sám, který jde před námi.