Já jsem dobrý pastýř

4. neděle velikonoční

Ježíš řekl: „Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk je uchvacuje a rozhání – vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. 
Já jsem dobrý pastýř

Viz Jan 10,11-18

(MICOLO J. flickr.com [online]. creative commons)

E-vangelium on-life

O tom, že Ježíš je dobrý pastýř, ani trochu nepochybujeme. Věříme, že on dává za ovce (tj. za nás) svůj život, a souhlasně přikyvujeme, že jako správní věřící (tj. dobré ovce z toho „správného“ ovčínu) musíme (no, alespoň „měli bychom“) poslouchat jeho hlas. Háček je však v tom, že hříchem zasažené lidské srdce necítí vždy přitažlivost k tomu, co rozum (i ve světle víry) poznává jako dobré.

A tak sice odsouhlasíme dobrého pastýře jako příklad hodný následování, ale (ruku na srdce) ne vždy nám jeho dobrota zrovna „imponuje“.
Studie a úvahy o tom, zda a jak přesně zazněla slova o dobrém pastýři z Ježíšových úst, radši ponecháme odborníkům. Přece však stojí za pozornost, že slovo dobrý – tak jak jej zapsal evangelista, v originálu kromě významu „dobrý“ nese i význam krásný, nádherný, půvabný...“, zkrátka „přitažlivý“. V každém jazyce je úplně běžné, že jedno slovo může mít vícero významů a ty mohou být dokonce i navzájem velmi vzdálené. Překladatel tedy nese velkou odpovědnost za to, který význam zvolí. V našem jazyce je dobrý pastýř prostě dobrý a určitě by nebylo správně vymýšlet kdovíjaké převratné změny. Když se však na Neděli Dobrého Pastýře alespoň na chvilku zastavíme, abychom pouvažovali o jeho dobrotě, určitě nebude od věci, poprosíme-li jej, ať nám dá zahlédnout a pochopit něco ze své krásy. Protože pouze tehdy, když jeho krása uchvátí naše srdce, nebudeme se už ohlížet po spekulantech najatých za mzdu, ale zatoužíme pouze po jeho dobrotě. A to i za cenu toho, že když se vydáme za jeho hlasem, může se i od nás žádat, abychom položili svůj život.Obrázek ve větším rozlišení zde