Nedělní texty od Paulínek

Tady jsem

16. 1. 2015 21:00
Rubrika: Nezařazené | Štítky: evangelium , E-nedele , mezidobi

Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: „Samueli!“ On odpověděl: „Tady jsem.“ Běžel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On pravil: „Nevolal jsem tě, vrať se a spi.“ [...]
Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: „Hle, tady jsem, volal jsi mě.“ Tu Eli pochopil, že chlapce volal Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: „Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: ‘Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.’“

Viz 1 Sam 3,3b-10.19

Liturgi@ on-life

Biblickému příběhu o povolání mladého Samuela jistě nechybí působivost. Třikrát se opakující tajemné volání, na které mladík reaguje ochotným: „Tady jsem, volal jsi mě,“ a moudrá rada zkušeného Eliho, který pomohl Samuelovi pochopit, že jde o Hospodinovo volání, dovedou v lidském srdci vykřesat nejednu jiskřičku nadšení: „Kdyby i ke mně Hospodin promluvil takto jasně… Kdyby i mně někdo tak jednoznačně poradil, jak mám reagovat… Moje ochota a velkodušnost by věru nijak nezaostávaly za ochotou mladého Samuela!“ Pokud však nezůstaneme pouze při krátkém úryvku z nedělní liturgie, ale blíže si všimneme okolností souvisejících s životy vystupujících postav, romantika trochu vyprchá. Ale to nevadí. Naopak, Eli i Samuel jsou nám najednou mnohem bližší.

Dočteme se, že Eli byl už starý (viz 1 Sam 2,22). Ani zrak mu již pořádně nesloužil (viz 1 Sam 3,2). Kromě toho Hospodin už nebyl spokojený s Elim, protože si nedokázal zjednat pořádek ani s vlastními syny (viz 1 Sam 2,29), kteří v chrámě místo kněžské služby dělali spíš neplechu (viz 1 Sam 2,12-17.22-25). Pán mu již dal na vědomí, že si najde někoho jiného, kdo bude tuto službu vykonávat lépe a důstojněji… (viz 1 Sam 2,27nn).

Jak je zřejmé z našeho úryvku, mladý Samuel se domníval, že ho uprostřed noci volá Eli a ochotně k němu přiběhl. Nejeden mládenec v plné síle by mávl rukou nad senilními rozmary jakéhosi děda a klidně by spal dál. Samuel má však tolik pokory, že třikrát bezodkladně vstává a s obdivuhodnou ochotou očekává instrukce od vetchého starce, který si ani nedokázal postavit do latě své vlastní potomky.

A co Eli? Hospodin mu již dal na vědomí, že jeho místo brzy zaujme někdo jiný a lepší. Nejeden stařec by na sklonku své kariéry ještě posbíral zbytky svých sil a postaral se, aby ho ten jeho potenciální nástupce jen tak snadno nevykopl z teplého místečka. Eli má však tolik moudrosti, že když rozpozná v Samuelově životě Hospodinův hlas, sám povzbudí Samuela, jak ho má poslouchat a následovat, ačkoliv ví (nebo alespoň tuší), že to znamená začátek jeho vlastního konce.

Netřeba tedy hledat klíčové místo našeho biblického příběhu v tom, jak se tajemný Boží hlas snad kdysi dávno rozléhal posvátnými prostory starobylého chrámu. Taková jalová nostalgie nikam nevede. Příběh Samuelova povolání orientuje naši pozornost jiným směrem. Jsi-li mladý a plný ideálů jako Samuel, dovedeš přijmout Hospodinovo poselství z úst vetchého starce, který již dopustil nejedné chyby či omylu? Jsi-li zkušený a roky ostřílený jako Eli, umíš přijmout Hospodinův vzkaz, jehož poslem je možná ještě nezkušené „děcko“?

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka