Tady jsem

Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: „Samueli!“ On odpověděl: „Tady jsem.“ Běžel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On pravil: „Nevolal jsem tě, vrať se a spi.“ [...]
Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: „Hle, tady jsem, volal jsi mě.“ Tu Eli pochopil, že chlapce volal Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: „Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: ‘Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.’“

Viz 1 Sam 3,3b-10.19

Liturgi@ on-life

Biblickému příběhu o povolání mladého Samuela jistě nechybí působivost. Třikrát se opakující tajemné volání, na které mladík reaguje ochotným: „Tady jsem, volal jsi mě,“ a moudrá rada zkušeného Eliho, který pomohl Samuelovi pochopit, že jde o Hospodinovo volání, dovedou v lidském srdci vykřesat nejednu jiskřičku nadšení: „Kdyby i ke mně Hospodin promluvil takto jasně… Kdyby i mně někdo tak jednoznačně poradil, jak mám reagovat… Moje ochota a velkodušnost by věru nijak nezaostávaly za ochotou mladého Samuela!“ Pokud však nezůstaneme pouze při krátkém úryvku z nedělní liturgie, ale blíže si všimneme okolností souvisejících s životy vystupujících postav, romantika trochu vyprchá. Ale to nevadí. Naopak, Eli i Samuel jsou nám najednou mnohem bližší.

Dočteme se, že Eli byl už starý (viz 1 Sam 2,22). Ani zrak mu již pořádně nesloužil (viz 1 Sam 3,2). Kromě toho Hospodin už nebyl spokojený s Elim, protože si nedokázal zjednat pořádek ani s vlastními syny (viz 1 Sam 2,29), kteří v chrámě místo kněžské služby dělali spíš neplechu (viz 1 Sam 2,12-17.22-25). Pán mu již dal na vědomí, že si najde někoho jiného, kdo bude tuto službu vykonávat lépe a důstojněji… (viz 1 Sam 2,27nn).

Jak je zřejmé z našeho úryvku, mladý Samuel se domníval, že ho uprostřed noci volá Eli a ochotně k němu přiběhl. Nejeden mládenec v plné síle by mávl rukou nad senilními rozmary jakéhosi děda a klidně by spal dál. Samuel má však tolik pokory, že třikrát bezodkladně vstává a s obdivuhodnou ochotou očekává instrukce od vetchého starce, který si ani nedokázal postavit do latě své vlastní potomky.

A co Eli? Hospodin mu již dal na vědomí, že jeho místo brzy zaujme někdo jiný a lepší. Nejeden stařec by na sklonku své kariéry ještě posbíral zbytky svých sil a postaral se, aby ho ten jeho potenciální nástupce jen tak snadno nevykopl z teplého místečka. Eli má však tolik moudrosti, že když rozpozná v Samuelově životě Hospodinův hlas, sám povzbudí Samuela, jak ho má poslouchat a následovat, ačkoliv ví (nebo alespoň tuší), že to znamená začátek jeho vlastního konce.

Netřeba tedy hledat klíčové místo našeho biblického příběhu v tom, jak se tajemný Boží hlas snad kdysi dávno rozléhal posvátnými prostory starobylého chrámu. Taková jalová nostalgie nikam nevede. Příběh Samuelova povolání orientuje naši pozornost jiným směrem. Jsi-li mladý a plný ideálů jako Samuel, dovedeš přijmout Hospodinovo poselství z úst vetchého starce, který již dopustil nejedné chyby či omylu? Jsi-li zkušený a roky ostřílený jako Eli, umíš přijmout Hospodinův vzkaz, jehož poslem je možná ještě nezkušené „děcko“?