Buď pochválen Bůh

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. 

Viz Ef 1,3-6.15-18 (2. čtení)

Liturgi@on-life

Biblisté by nad takovým přirovnáním asi zalomili rukama, ale nám obyčejným smrtelníkům, kteří si nad Božím slovem občas nevíme rady s vlastním nahluchlým srdcem, může hymnus z první kapitoly Listu Efesanům tak trošku připomínat řetězovou hru se slovy, při níž každá věta začíná posledním slovem věty předchozí. Asi sotva bylo záměrem autora tohoto chvalozpěvu hrát si se slovy, a přece se mu povedlo obdivuhodné poetické dílo. To, v čem spočívá kouzlo této „básně", však není rým, či přesně stanovený počet slabik ve verších. Když se do úryvku zaposloucháme nebo začteme pozorněji, zjistíme, že myšlenka každého verše se půvabně klene od Otce k Synovi nebo opačně, asi tak jako se klenou oblouky gotického sloupoví významné katedrály. Pisatel v úvodě chválí Boha, jenž je Otcem našeho Pána Ježíše Krista – začíná u Otce a přechází k Synovi. Ve spojení se Synem je zas bohatství rozmanitých duchovních darů, jimiž nás zahrnul Otec – tentýž Otec, který si nás vyvolil v Synovi (jak uvádí další verš)... a mohli bychom pokračovat dál – přesně tak, jako když s obdivem procházíme pod velkolepým gotickým klenutím z dílny mistrů stavitelů. Avšak starobylé gotické klenby nevzbuzují obdiv pouze svou nádherou, ale i tím, že při své zdánlivé křehkosti nesou celou majestátní stavbu. Podobně je to i s dnešním druhým čtením. Bylo by nám málo platné, kdybychom se zastavili pouze u estetické stránky a zapomněli bychom, že tato slova odhalují i důležité tajemství, na němž podivuhodně spočívají celé dějiny spásy i celý náš život. Tímto tajemstvím je vztah Otce a Syna v Duchu svatém – mystérium trojjediného Boha, který se narozením Ježíše Krista stává blízkým, až hmatatelným. Vždyť přece všechno, co jest, povstalo z obdivuhodné lásky Otce, který nás stvořil skrze Ježíše Krista, v něm a pro něho (srov. Jan 1,3). Vše je udržováno vůlí Otce, jenž si nás vyvolil k tomu, abychom se v jeho Synovi mocí Ducha moudrosti stali jeho dětmi. Cílem, k němuž směřujeme, je dědictví synů a dcer a jedinou cestou k tomuto dědictví je milovaný Syn, Ježíš Kristus. A tím, kdo nám dává moudře věci chápat a odhalovat jejich smysl, je Duch svatý. Proto každý, kdo fakt slyší o této víře (nejen ušima, ale především srdcem), nemůže jinak, než nepřetržitě děkovat a s láskou vzpomínat v modlitbách na ty, kteří již poznali a pochopili, i na ty, kteří ještě nepoznali a nepochopili naději a poklady tohoto povolání.

Připravily Paulínky