Duch Páně je nade mnou

3. neděle adventní

Duch Páně, duch Hospodinův je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto. 

Viz Iz 61,1-2a.10-11

Liturgi@ on-life

Izaiášovský úryvek, který nám předkládá třetí adventní neděle cyklu B, má mezi prorockými texty výjimečnou pozici. Jak zachycuje evangelista Lukáš, právě tato prorocká stať byla předmětem Ježíšova výkladu v nazaretské synagoze (viz Lk 4,21-30 – evangelium 4. neděle v mezidobí roku C). Co bylo obsahem celé Ježíšovy „homilie“, o čem byla ta milá slova, kterým se všichni přítomní divili (srov. Lk 4,22), se však z novozákonních spisů nedozvíme. Lukáš nám cituje pouze začátek Ježíšovy promluvy. Nicméně i tento začátek stačí k tomu, aby nám poskytl klíč k pochopení těchto a vůbec jakýchkoliv prorockých slov: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Uskutečněním Písma, vrcholným naplněním Zákona i Proroků je Kristovo „dnes“, které se začalo jeho vtělením a pokračuje až do věčnosti. On, Ježíš z Nazaretu, je Hospodinův pomazaný, který zvěstuje radostnou zprávu pokorným, obvazuje ty, jimž puká srdce, oznamuje zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásá Hospodinovo milostivé léto.

On je ten Ženich, který ruší každý důvod k smutku (srov. Mt 9,15) a po kterém toužebně vzdychá celé tvorstvo (srov. Řím 8,22). V jeho přítomnosti a jeho působením raší zcela nová spravedlnost – mnohem větší než spravedlnost zákona (srov. Mt 5,20). Ježíšův výrok: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“, však odkazuje na ještě jedno „pravidlo“, které nesmí zanedbat nikdo, kdo s vírou otevírá biblické knihy. Ježíš vztahuje prorocká slova na sebe. Analogicky musí být každý, kdo čte a posléze i hlásá biblické poselství, ochoten k tomu, aby se dané Boží slovo stávalo skutečností v jeho životě. Pokud tomu tak není, pokud se toto slovo neplní na jeho vlastní osobě, ještě mu zcela neporozuměl. O tom, že toto pravidlo opravdu platí, svědčí i evangelní úryvek 3. adventní neděle. Člověk poslaný od Boha, který se jmenoval Jan, poctivě vydal svědectví o Ježíšově světle. Celý Janův život a působení není nic jiného než vytrvalé ukazování na Ježíše a dosvědčování o tom, že „dnes“, v Ježíšově osobě, se splnilo Písmo. Janovo svědectví je však zároveň i uskutečněním Božího slova v jeho vlastním životě. I nad Janem je Hospodinův Duch.  I jeho Hospodin pomazal a poslat hlásat radostnou zprávu pokorným. Jan také svým způsobem obvazuje ty, jimž puká srdce, oznamuje zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásá Hospodinovo milostivé léto. Také Jan jásá v Hospodinu a jeho duše plesá v Bohu, protože vidí přicházet Ženicha, raduje se z jeho hlasu a nebojí se ustoupit ze scény, aby dostal prostor tento Ženich (srov. Jan 3,29). Janův šat z velbloudí srsti (srov. Mk 1,6), je opravdu rouchem spásy. Janův křest otevírá cestu k nové spravedlnosti a k Boží slávě přede všemi národy.

Připravily Paulínky