1. neděle adventní

Hle, ty ses rozhněval, protože jsme zhřešili, byli jsme v hříších stále. Budeme zachráněni? Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravosti nás unášely jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul...

Viz Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7

Liturgi@ on-life

Po návratu z babylonského zajetí do vlasti nečekala na izraelský národ pohoda a okamžitý blahobyt na dosah ruky, nýbrž zničená země a zpustošený chrám (viz Iz 64,9-10). Neznámý prorok (tzv. Tritoizaiáš), jehož texty tvoří poslední část Izaiášovy knihy (Iz 56 – 66), reaguje právě na tuto zkušenost vyvoleného lidu a povzbuzuje Izraelity k důvěře v Hospodinova zaslíbení. Neoddělitelnou součástí této důvěry je však především hluboká pokora, opravdové pokání a upřímná náprava života, protože – jak zdůrazňuje prorok – příčinou bídy a těžkostí není Hospodinova zapomnětlivost nebo bezmocnost, nýbrž právě hříchy lidu (viz Iz 59,1-2). To ony jsou překážkou vztahu mezi Hospodinem a člověkem. Tato překážka zabraňuje tomu, aby Hospodin zahrnul svůj lid požehnáním a blahem.

V současné době a v našich zeměpisných šířkách neřešíme takové existenční otázky jako Izrael po návratu z Babylonu. A pokud se přece jen stane, že narazíme na závažnější a rozsáhlejší soukromý či společenský problém (nebo snad krizi?), dovedeme si objasnit jeho příčiny za pomoci sociologických faktorů, ekonomických ukazatelů, či psychologických zákonitostí. Možná různé faktory, ukazatele, indikátory, zákonitosti a prognózy opravdu představují klíč k řešení toho, co v našem životě právě nefunguje. Nicméně, prorok, jenž se hlásí ke slovu na první adventní neděli, již přibližně sedmadvacet století s neustávající naléhavostí poukazuje na pořád jednu a tutéž příčinu lidských nesnází, bídy a těžkostí:Zbloudili jsme z Hospodinových cest, ztvrdlo nám srdce, neměli jsme před Hospodinem bázeň. Zhřešili jsme, byli jsme v hříších stále. Jak špinavý šat byl každý náš skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravosti nás unášely jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul...Opravdu můžeme sebejistě mávnout rukou, že prorok nerozumí životu a že jeho výroky již neplatí?

Připravily Paulínky