Palác vs. poušť

Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. 
Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. 
Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto...
Viz Mt 14,13-21

Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy?
Viz Řím 8,35.37-39

E-vangelium on-life
Úryvku o nasycení zástupu pěti chleby a dvěma rybami bezprostředně předchází příběh o smrti Jana Křtitele. Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Že by evangelista nevěděl, jak začít, a proto zkusil nějak propojit dvě navzájem nesouvisející události? Jeho krátká úvodní poznámka nám ukazuje obrovský rozdíl mezi dvěma místy děje. Prvním je Herodův palác, druhým je poušť.

Zdá se, že Herodův palác kypí životom, ale ve skutečnosti v něm vládne úpadek.
Zdá sa, že je místem hodování, ale hlavním chodem hostiny je smrt.
Zdánlivě je místem zábavy, ale ve skutečnosti je jenom sídlem hříchu.
Navenek Herodův palác vypadá bezpečně, chráněný hradbami, hostitelem je však lstivá „liška“ (Lk 13,32), před kterou si nikdo není jistý.

Naproti tomu opuštěné místo, kam se odebral Ježíš, se zdá být nehostinným královstvím smrti, ve skutečnosti právě tady kypí pravý život.
Navenek je místem žízně a hladu, ve skutečnosti se právě tady rozděluje chléb života.
Zdá se, že je místem, kde číhá nebezpečí, ale zatím jen tady se mohou zástupy bezstarostně posadit. Vždyť jejich Hostitelem je sám Bůh.

Právě k přesunu z toho prvního místa na druhé jsme pozváni i my. To je pravý Exodus, ke kterému chce Bůh přivést svůj národ: Odejít za Ježíšem na opuštěné místo, tak jak to udělaly zástupy. Vyjít z paláců svého sobectví, kde se stejně jako Herodes žádostivě rozhlížíme kolem sebe, co by nás mohlo uspokojit a čeho bychom se mohli zmocnit.

Jít za Ježíšem a učit se jeho soucitnému pohledu na svět. Stejně jako on vidět hlad a nemoci druhých lidí. Neposílat je pryč, aby se rozešli, ale stejně jako on dávat jím najíst z chleba své lásky. Právě toto nás spojuje s Kristovou láskou, od které nás nic nebude moci odloučit (Řím 8,35).

Připravily Paulínky