Boží síla netrhá a neničí

Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. 
Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: "Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?" On jim odpověděl: "To udělal nepřítel." A služebníci mu řekli: "Máme jít a plevel sesbírat?" On však řekl: "Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici."
Viz Mt 13,24-43

Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.
Řím 8,26-27

E-vangelium on-life

„Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?“– v otázce adresované rozsévači jakoby kromě trpkosti zaznívalo i trochu ironie. Stejně jako v „oblíbených“ poznámkách: „Když je váš Bůh tak dobrý a všemohoucí, kde se bere tolik utrpení, zla a neštěstí a...“ Obvykle zkusíme najít ty nejpřesvědčivější argumenty nebo z otázky nějak vykličkovat. Ale když na vlastní kůži pociťujeme moc zla kolem sebe a dokonce zlo cítíme i ve vlastním srdci, přece jen zatínáme pěsti, napínáme svaly a vytahujeme stejné zbraně jako nepřítel – zlost, vztek, tvrdost, násilí.

Rozsévač ve své odpovědi nekličkuje ani nepopírá přítomnost zla (které se většinou ukáže mnohem dřív a zřetelněji než dobro): „To udělal nepřítel.“ A přesto nám jeho stručná odpověď připadá velmi zvláštní: „Nechte…“ Rozsévač jako kdyby nabádal k lhostejnosti nebo pohodlnosti. Jeho postoj je opravdu lidsky nepochopitelný. Z našeho pohledu je to výzva ke slabosti. Ovšem z jeho pohledu jsme slabí právě my, domnělí siláci, kteří se chtějí hned zbavit všeho, co nevyhovuje jejich představám.

A právě této naší slabosti, která se projevuje siláckou soběstačností, musí přijít na pomoc Duch Boží. Jen on nás může naučit trpělivému zasévání hořčičných zrnek. Hořčičná zrnka jsou nejen maličká, ale aby mohla růst, musí padnout do země a zmizet. Jen působením Ducha Božího můžeme pochopit nepochopitelnou logiku toho, který se sám nechal „zadělat a promísit“ jako kvas, abychom se i my mohli stát dobrým chlebem, schopným dávat Boží sílu. A Boží síla není silou, která trhá, rve a ničí.

Připravily Paulínky