Vysvobození

Tak byl Petr hlídán ve vězení; církevní obec se však naléhavě za něho modlila k Bohu. 
...
Najednou se objevil anděl Páně a v kobce zazářilo světlo. Strčil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ Tu mu spadly řetězy z rukou. 
Pak mu anděl řekl: „Opásej se a obuj si opánky!“ Udělal to. Dále mu nařídil: „Přehoď si plášť a pojď za mnou!“ 
...
Přešli pak první i druhou stráž a došli k železné bráně, která vede do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli tedy ven a šli dál jednou ulicí. A hned nato anděl zmizel.
Viz Sk 12,1-11

Liturgi@on-life

První čtení ze slavnosti apoštolů Petra a Pavla na první pohled připomíná napínavé dobrodružné příběhy, ve kterých se nakonec všechno dobře skončí. Víme však, že ačkoli jsou Skutky apoštolů místy opravdu dobrodružné, nepatří do této kategorie literatury. Sice se v nich nedočteme, jak se to s Petrem či Pavlem (a dalšími) skončilo, víme však, že literární happy end to nebyl.

Z dnešního úryvku by se ale mohlo zdát, že ačkoli Herodes začal zle zakročovat proti některým členům církevní obce a Janova bratra Jakuba dal popravit mečem, Pán už nedopustí další vítězství svých nepřátel. Až příliš dobře víme, že tomu tak není. Naopak. Dlouhé dějiny církve dokazují, že Pánovy zázračné zásahy ve prospěch jeho vězněných apoštolů zůstávají spíš ojedinělou výjimkou než pravidlem. I Petr zemřel mučednickou smrtí, ačkoli právě dnes posloucháme o jeho zázračném vysvobození z vězení. Proč tedy v liturgii čteme tyto „příběhy“, jestliže moc dobře víme, že tak jednoduše věci „nefungují“?

K lepšímu pochopení nám může pomoci, když si všimneme, jak se o zázracích vyjadřuje evangelium. Tam jsou zázraky znameními, protože prostřednictvím podivuhodné viditelné události odkazují na ještě podivuhodnější skutečnosti, které se odehrávají v jiné rovině – tam, kde vidí pouze oči víry.

Podobně je tomu i s Petrovým zázračným vysvobozením. Je nám jasné, že toto vysvobození z vězení nebylo definitivní. Když byl Petr opět zavřen do žaláře, aby byl popraven, Pán už neposlal žádného anděla, aby jej vysvobodil. Vysvobození, o němž dnes čteme, nám však slouží jako znamení, abychom věděli, že Pán v Petrově životě uskutečnil ještě jiné a mnohem důležitější vysvobození. Vysvobodil ho totiž z ruky nepřítele, který je daleko horší a nebezpečnější než nějaký ten Herodes. V Petrově životě už zazářilo světlo, které je mnohem jasnější než přítomnost Pánova anděla. Z Petrových rukou i srdce už spadly pevnější řetězy než ty železné: Ten, který se kdysi bál přiznat, že je Ježíšovým učedníkem, teď neochvějně jde za ním i na kříž, neboť ví, že i on vstane, jako vstal jeho Pán.

Připravily Paulínky