O napravování malérů

Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky. Tu sestoupil Hospodin v oblaku, Mojžíš se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom Hospodin prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!“ Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví.“
Ex 34,4b-7a.8-9

Liturgi@ on-life 

Úryvek z knihy Exodus navazuje na několik předchozích událostí. Vyvolený národ na poušti porušuje smlouvu s Hospodinem a klaní se zlatému teleti (viz Ex 32). Mojžíš v hněvu rozbíjí kamenné desky Zákona, které právě obdržel na Sinaji od Hospodina (viz Ex 32,19), a trestá lid za jeho hřích. Rozbití desek s příkazy jasně představuje zrušení Smlouvy, kterou Hospodin uzavřel se svým lidem. Nejde přitom jen o nějakou malou chybičku z nepozornosti, která se snadno ošetří i roztržitým: „Ops, sorry!“ Jako rozbité kamenné desky nelze znovu slepit, tak ani lid nemůže ze své strany obnovit smlouvu, kterou právě zrušil. Prostě to nejde. Tato smlouva totiž není dohodou rovnocenných partnerů, kteří si podali ruce a poklepali si na rameno, ale svrchovaným a zdarma daným Hospodinovým darem.

Zdá se, že Izraelitům dochází závažnost jejich přestupku, konají pokání a Mojžíš prosí Hospodina o slitování a odpuštění pro tento lid tvrdé šíje (viz Ex 33). Pak Mojžíš podle Hospodinova příkazu opět vystupuje na horu Sinaj.

Ke zrušení Smlouvy – tj. k rozbití desek Zákona – došlo ze strany lidu, není to však lid nebo sám Mojžíš, kdo může Smlouvu opět obnovit. Nové kamenné desky sice podle Hospodinova příkazu vytesá Mojžíš (viz Ex 34,1), ale ten, kdo na ně opět napíše přikázání, není lid ani Mojžíš, ale sám Hospodin (viz Ex 31,1.28). Právě zde tkví milosrdenství, shovívavost, laskavost a věrnost Hospodina. Nedívá se z nedohledných výšek na člověka, jak se on snaží napravit své nesčetné maléry, ale on sám je napravuje, přičemž z lásky k člověku neváhá vydat ani svého Syna (viz Jan 3,16-18).

Připravily Paulínky