Nedělní texty od Paulínek

S pohledem na Krista

2. 5. 2014 0:00
Rubrika: Nezařazené | Štítky: liturgie , Velikonoce

Milovaní! Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vyhlédnut už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.
1Pt 1,17-21

Liturgi@ on-life

Další lekce odvahy a naděje, kterou nám ve velikonoční době liturgického cyklu A poskytuje druhé nedělní čtení, je úryvkem z té pasáže Prvního Petrova listu, kde autor svým adresátům připomíná praktické důsledky plynoucí z povolání ke svatosti, které obdrželi všichni křesťané.

V úvodu pěti veršů vybraných do liturgického čtení zaznívá – pro První Petrův list typická – narážka na to, že ti, kteří se hlásí ke Kristu, se v prostředí, které je obklopuje, cítí jaksi „mimo“ (viz slovní spojení: „po dobu svého vyhnanství“). Pozornost pisatele listu se však nesoustřeďuje na tento životní pocit. Naopak, hned obrací zrak směrem ke Kristu a v následujících verších vede i pohled svých adresátů pouze k němu – bezúhonnému a neposkvrněnému Beránkovi, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých. A právě toto je základní životní postoj těch, kteří skrze Krista uvěřili v Boha a v něho zároveň i doufají. Nežijí zahleděni do sebe a zaměřeni na své starosti (ačkoliv by k tomu měli tisíc důvodů), ale s pohledem upřeným na Krista.

K podobnému postoji jsou vedeni i dva učedníci na cestě do Emaus (viz Lk 24,13-35). I je neznámý spolupoutník učí, aby nezůstávali u svých ustrnulých představ – „my jsme doufali“ (viz Lk 24,21), ale aby obrátili svůj uplakaný pohled tam, kde mohou uvidět svého Pána. Vysvětluje jim Písma (Lk 24,27.31), která se vztahují na něho, otvírá jim oči (srov. Lk 24,31), aby ho dokázali poznat, a zapaluje jejich srdce (srov. Lk 24,32), takže jsou schopni zvednout se a ještě v tentýž večer jít zpátky ke svým bratřím s ujištěním: „Pán skutečně vstal!“ (Lk 24,34).

Připravily Paulínky.

Zobrazeno 917×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka