Nedělní texty od Paulínek

Kurz živé naděje

25. 4. 2014 0:00
Rubrika: Nezařazené | Štítky: nedele , evangelium , Velikonoce

Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní v poslední době.

A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti.

Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

1 Petr 1,3-9

Liturgi@ on-life

V liturgickém cyklu A od druhé velikonoční neděle až do konce velikonočního období nasloucháme v druhém čtení každé neděle úryvku z Prvního Petrova listu. Je to list adresovaný křesťanům v Malé Asii, kteří jsou kvůli své víře v Ježíše Krista vystaveni znevýhodňování, ústrkům a pronásledování ze strany nekřesťanského okolí. Autor listu povzbuzuje své adresáty, aby prožívali nepříjemnosti, kterým musí čelit, jako příležitost projevit pravost své víry.

Nedělní evangelia právě uplynulého postního období nás v tomto liturgickém cyklu (A) vedla cestou, kterou prochází každý katechumen, jenž se rozhodl pro Krista. Po evangeliu o Ježíšových pokušeních na poušti Mt 4,1-11, 1. postní neděle) a po úryvku o Ježíšově proměnění na hoře (Mt 17,1-9, 2. postní neděle) jsme spolu s katechumeny opět poznávali Ježíše, který se nám představoval:

1. jako Mesiáš, dávající živou vodu (rozhovor se samařskou ženou, Jan 4,5-42 – 3. postní neděle),

2. jako světlo světa (uzdravení slepého od narození, Jan 9 – 4. postní neděle),

3. jako vzkříšení a život (vzkříšení Lazara, Jan 11 – 5. postní neděle).

Po událostech Květné neděle, Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a po Bílé sobotě naše putování na vigilii Vzkříšení dospělo ke křestnímu prameni, kde jsme svou víru v Ježíše Krista znovu definitivně potvrdili. O 2. velikonoční neděli (tzv.dominica in albis) v raně křesťanských dobách „novopečení“ křesťané odkládali symbolická bílá roucha.

Rozhodnutí pro Krista se však neodkládá a každý, kdo ho bere opravdu vážně, musí počítat s tím, že dříve či později se v menší či větší míře ocitne v podobné situaci jako adresáti Prvního Petrova listu. Proto jsou druhá čtení velikonočního období cyklu A dobrou školou odvahy a naděje.

Instruktor tohoto kurzu, který se právě začíná, se těší apoštolské autoritě samotného knížete apoštolů (i když o Petrově autorství listu lze diskutovat). Vítanými účastníky kurzu jsou všichni ti, kteří křtem přijali nový život a právě proto, že patří Kristu, jsou ve svém prostředí jako cizinci (viz 1 Pt 1,1).

Obsahem první lekce kurzu je živá naděje. Naděje pro autora Prvního Petrova listu není „vycpávacím slovem“, které dosadí tam, kde si už neví rady. Naděje, které nás učí on, pramení z jistoty o Božím působení v dějinách i v životě jednotlivce a má tyto charakteristiky:

1. radost i uprostřed nesnází,

2. láska, které nevadí, že nevidí toho, kterého miluje. Očima víry totiž vidí zcela konkrétní projevy jeho blízkosti.

Připravily Paulínky.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka