Nedělní texty od Paulínek

Vidět, vědět a věřit

29. 3. 2014 13:15
Rubrika: Nezařazené | Štítky: nedele , evangelium , půst

Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. [...] Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena.   

Viz Jan 9,1-41

Evangelium on-life

V úryvku o uzdravení slepého od narození vystupuje kromě Ježíše a uzdraveného slepce až neobvykle velký počet postav, který ani nedokážeme přesně určit. Nevíme, kolik bylo učedníků, kteří se na Ježíše obrátili s dotazem o souvislosti mezi hříchem a slepotou dotyčného člověka. Nedozvíme se, kolik bylo sousedů a těch, kteří ho dříve vídali žebrat a po jeho uzdravení si kladli otázku o jeho identitě a o způsobu jeho uzdravení. Není nám známé, kolik bylo farizeů, kteří projednávali tento (podle nich) sporný případ uzdravení. K těmto všem se ještě připojují rodiče uzdraveného slepce.

Zdá se, jako bychom se octli v hlučném anonymním davu lidí, kteří se mezi sebou o něčem vášnivě dohadují. Nicméně, nemusíme podléhat bezradnosti. Celým tímto různorodým davem nás totiž provede několik klíčových slov, která nám pomohou rozpoznat, kde v tomto zmatku najdeme Ježíše, a ukazují nám, jak se k němu můžeme dostat.

První skupina klíčových slov se týká dvojice vidět – nevidět (včetně příbuzných slov: uvidět, slepý, vidoucí, otevřít oči). Další klíčová slova představuje dvojice vědět – nevědět. Třetí důležitou dvojici zastupuje otázka a odpověď: Věříš? –Věřím!

1. Východiskem celé situace je skutečnost, že Ježíš uviděl člověka, který byl od narození slepý, a otevřel mu oči. Popis zázraku čteme dokonce třikrát – nejprve v podání evangelisty a pak ještě dvakrát jakožto vyprávění dotyčného uzdraveného slepce, který o svém uzdravení vydává svědectví před svými sousedy a před farizei.

Ježíš je ten, který vidí lidskou bídu. Vidí její původ i důsledky (není odkázaný na dohady), z vlastní iniciativy se ujímá člověka a uzdravuje ho. Vzápětí však ustupuje do pozadí. Otvírá člověku cestu k Bohu, ale nevnucuje se mu. Rozhodnutí pro něj nebo proti němu musí člověk učinit sám za sebe.

2. V další fázi příběhu se dostáváme k dvojici vědět – nevědět. Jde o způsob argumentace, který na scénu uvádějí rodiče uzdraveného slepce a pokračují v něm i farizeové a uzdravený slepec. Zúčastněné postavy se ohánějí tím, co údajně vědí. To, co nevědí, používají jako své alibi (viz to, co říkají rodiče uzdraveného slepce) nebo jako obvinění svého protivníka (viz rozhovor mezi farizei a uzdraveným slepcem).

Ježíš do této situace vůbec nevstupuje. Zdá se, že nemá zájem o pseudo-intelektuální dohadování: „My víme, kdo je tady hříšník, a jaký je Bůh. – Vy nevíte vůbec nic.“ Člověk může mít hlavu přeplněnou informacemi a vědomostmi, pokud mu ale nepomáhají na cestě k Bohu, jsou mu zcela k ničemu. Naopak, vedou pouze k pýše a k pohrdání druhými.

3. Na závěr příběhu se iniciativy opět ujímá Ježíš. Když se doslechl, že farizeové vyhnali uzdraveného slepce, sám ho vyhledal. Uzdravený slepec učinil v rozhovoru s farizei zásadní krok ve vztahu k Ježíši. Zaujal rozhodný a velmi odvážný postoj. Ačkoli Ježíše ještě plně neznal, přihlásil se k němu, i když ho za to farizeové nevybíravě vyhodili.

Ježíš se opět ujímá uzdraveného slepce a vede ho k tomu, aby malé zárodky či náznaky jeho víry postupně dozrály k plnosti. Uzdravení slepce tak vrcholí jeho vyznáním: „Věřím, Pane!“ Nestačí pouze vidět. I vědět je ještě příliš málo. Vidět i vědět jsou pouze přechodné etapy na cestě. Pouze ten, kdo věří, vidí správně a ví to, co má vědět.

Připravily Paulínky.

Zobrazeno 1152×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka