Je Hospodin uprostřed nás?

Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: „Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?“
Mojžíš volal k Hospodinu: „Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!“
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije.“
Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“
Ex 17,3-7

Liturgi@ on-life

Kniha Exodus není faktografický cestopis, který by v přísném chronologickém sledu přinášel přesný záznam všech historických událostí spojených s putováním vyvoleného národa do zaslíbené země. Víme, že cílem biblického textu není uspokojovat naši čtenářskou zvědavost a podrobně nás informovat o tom, k jakému rozuzlení dospěly různé komplikované situace v životě jednotlivců či celého národa. Navzdory tomu nás nejednou překvapí, s jakou naléhavostí bibličtí autoři otevírají otázky, na které zdánlivě nehodlají dát vůbec žádnou odpověď.

Podobně je tomu i v epizodě o zázračném vytrysknutí vody na poušti. Na začátku nasloucháme roztrpčeným stížnostem a obviněním, s nimiž žíznivý a netrpělivý lid doráží na Mojžíše. Mojžíš reaguje jako opravdový muž víry. Obrací se na Hospodina a s otevřeností mu předkládá svou situaci. Hospodin mu dává přesné instrukce, co má udělat, a Mojžíš je uskuteční. Pasáž pak končí slovy o tom, jak Mojžíš nazval místo, kde se daná událost odehrála: „Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: »Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?«“

O reakci lidu na uskutečněný zázrak se však nedozvídáme vůbec nic. Můžeme se pouze domnívat, že Izraelité konečně uhasili svou palčivou žízeň. Bylo to ale opravdu všechno? Biblický úryvek je zakončen otázkou. Je to otázka izraelských synů, kteří říkali: „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“ Dále se už kniha Exodus věnuje úplně jiným událostem. Neříká nám vůbec nic o tom, zda izraelští synové děkovali Hospodinu za nové dobrodiní, litovali svou netrpělivost a pokorně uznali, že Hospodin je opravdu uprostřed nich.

Nepokoj, který vyvolává tato zdánlivě nezodpovězená otázka, je však velmi konstruktivní. „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“ totiž není řečnická otázka, jejíž funkcí je vystupňovat napětí literárního útvaru. Otázka „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“ má zaznít v srdci každého čtenáře a posluchače biblického příběhu.

Přiměřenou odpověď přitom nemůže dát svatopisec, který příběh zaznamenal. Kdyby nás informoval o reakci izraelských synů, uspokojili bychom se tím, že jsme si vyslechli (nebo přečetli) zajímavý příběh, jenž se nás ale netýká. Nepokoj, který vzbuzuje nezodpovězená otázka, nás totiž vede k poznání, že adekvátní odpověď můžeme dát pouze my – tím že rozpoznáme projevy Hospodinovy přítomnosti v našem životě a vyznáme, že on je opravdu mezi námi.

Připravily Paulínky.