Nedělní texty od Paulínek

Eva, had a my

7. 3. 2014 8:22
Rubrika: Nezařazené | Štítky: liturgie , čtení , Starý zákon

„Řekl skutečně Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“ Žena odpověděla hadovi: „Smíme jíst ovoce každého stromu v zahradě, jen ovoce stromu, který je uprostřed zahrady – pravil Bůh – nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli.“ Had nato ženě: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo.“   
Viz Gn 2,7-9; 3,1-7

Liturgi@ on-life

Když se po hříchu prarodičů Bůh ptá ženy, proč se svým mužem jedla zakázané ovoce, žena odpovídá: „Had mě podvedl a já jsem jedla“ (viz Gn 3,9-13). O první postní neděli máme příležitost sledovat dialog mezi hadem a ženou, který vede k tomu, že žena bere a jí z ovoce zakázaného stromu. Zjistíme přitom, že had vlastně ženu ani moc nepovzbuzuje, aby jedla zakázané ovoce. Neříká jí: „Zkus to! Dej si! Alespoň si kousni! Vždyť můžeš aspoň olíznout!“ Nic podobného. Had začíná obyčejnou hloupou otázkou: „Řekl skutečně Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“ Ani druhá hadova replika k ničemu přímo nevybízí. Lstivé zvíře zde pouze oznamovacími větami suše předkládá svou lež: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo.“

Pokud počítáme s tím, že i tento biblický text se bytostně dotýká našich každodenních životních situací, může nám rozhovor mezi hadem a ženou výborně objasnit, v čem tkví dynamika pokušení a závažnost hříchu, s nímž zápasí lidé kterékoliv doby, a zároveň také nahlédneme na hluboké drama lidské svobody. 

Pokušení většinou nemívá podobu přímého nabádání ke zlému skutku. Naopak, obyčejně se ponejprv představuje jako výborná příležitost k tomu, aby člověk dokonale využil všech svých schopností. Druhý krok, který následuje, je vzbuzení podezření vůči Bohu. A když se v lidském srdci spolehlivě zahnízdí hlodavá pochybnost, že Bůh se snad někde dopustil chyby či nespravedlnosti, pak je už jen krok k tomu, abychom se iniciativně postavili na jeho místo a začali si sami „zjednávat nápravu“.

„Řekl skutečně Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“ Hadova záměrně chybná otázka dává ženě příležitost ukázat, jak je rozumná a informovaná. A ona ráda využívá možnosti brilantně dokázat, jak dokonale vše ovládá: „Smíme jíst ovoce každého stromu v zahradě, jen ovoce stromu, který je uprostřed zahrady – pravil Bůh – nesmíte jíst...“ Potud je její odpověď bezvadná. Žena však dále dodává: „... a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli.“ Takový Stvořitelův zákaz však nikde nenajdeme (viz Gn 2,16).

Proč tedy žena takto svévolně reinterpretuje, ba dokonce zpřísňuje Hospodinův zákaz? Biblický text nechává tuto otázku otevřenou. Zdá se však, že živná půda pro další hadovu „inspiraci“ je již připravena: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo.“ Nic dalšího, žádné nabádání, podvody ani důkazy už nejsou potřebné. Již v tuto chvíli je jasné, že žena už nevěří svému Stvořiteli a domnívá se, že bez něj to zvládne lépe. Fakt, že sáhne po ovoci, je už pouze viditelným završením hříchu, který předtím dostal prostor v jejím srdci.

Odhalení dynamiky hříchu, které nám poskytuje biblický text, však není samoúčelné. Obsahuje totiž zároveň i návod k účinné prevenci. Prvním důležitým východiskem je poznání, že hřích nepřichází zvenčí, nýbrž že se rodí v lidském srdci (srov. Mt 15,19). Zvenku mohou přijít nabídky a příležitosti. Rozhodnutí otevřít se jim je však v lidské moci. Tím druhým zásadním krokem v boji s pokušením je nespoléhat pyšně na své spekulativní schopnosti, ale pokorně důvěřovat Bohu a jeho slovu. Žena ve starozákonním příběhu doplňuje k Božímu zákazu svou interpretaci. Ježíš v evangeliu nad ďáblovými nabídkami nespekuluje. Jediným argumentem je pro něj slovo, které vychází z Božích úst (viz Mt 4,1-11).

Připravily Paulínky.

Zobrazeno 830×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka