Nedělní texty od Paulínek

Mariin a Josefův údiv

31. 1. 2014 9:50
Rubrika: Nezařazené | Štítky: nedele , evangelium

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně... Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.
Viz Lk 2,22-40

E-vangelium on-life

Evangelium nepředstavuje kodex správného chování, protože je tak „psáno“. Je to Boží Slovo pro každého v jeho situaci a věku. Působí jako náznak svítání na obloze. Když ho člověk pochopí, rozběhne se na kopec a utíká z celé síly nikoliv proto, že musí, nýbrž proto, že chce z vyvýšeného místa vidět východ slunce a nasytit se jeho krásou.

Důležitými postavami této události jsou Maria a Josef. Čteme o nich, že přinesli dítě Ježíše, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně, a že vykonali vše, co bylo obvyklé podle Zákona. Plnění Zákona v nás vyvolává přinejmenším pocit skličující všednosti, případně nudy. Ježíšovi rodiče jsou však plni údivu a v tom, co se ani zdaleka nepodobá slibným vyhlídkám do budoucna, čtou požehnání. Nu, my snad občas zahlédneme požehnání alespoň v tom, co nám klape, jak jsme si „nalajnovali“.

Slova spravedlivého a bohabojného starce Simeona o propouštění, či dokonce o služebnících nám v produktivním věku neznějí aktuálně a naše oči raději vidí to, co nás baví, než to, co přináší spásu. Ale Boží sláva, a to dokonce před očima všech národů, přece nemůže být něčím, u čeho se umírá od nudy. Škoda, že podle smýšlení mnoha srdcí tkví radost ve věcích, které... no, škoda mluvit. Mimochodem, když jde o umírání (o němž se v společnosti mluvit nepatří), pouze milující oči v něm dokážou vidět propuštění ze služby a pozvání do radosti a slávy Božího lidu.

Prorokyně Anna jakožto vdova a ještě k tomu v značně pokročilém věku dnes najde asi ještě mnohem užší okruh obdivovatelů. Kdyby měla alespoň nějakou zajímavou minulost, ale takhle...? A přece, jestli tato žena přišla právě v tu chvíli, když se v chrámě zjevilo vykoupení Jeruzaléma, znamená to, že ačkoli je vdovou v pokročilém věku, její srdce je obdivuhodně bdělé a nepředstavitelně mladé. Nápadně připomíná „nejkrásnější z žen“ (viz Pís 6,1), která si v touze po svém milovaném povzdechla: „Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky! Až bych tě nalezla někde venku, políbila bych tě a nikdo by mnou pohrdat nesměl“ (Pís 8,1).

Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene, však nemusí takhle povzdechnout, naopak, velebí Boha, poněvadž „ten, kterého tolik miluje“ (viz Pís 1,7) – její Bůh, se opravdu stal jejím bratrem – stal se člověkem. Nikdo se ji nemůže posmívat: „Kdeže je ten tvůj Bůh?“ (srov. Žl 79,10). Její milovaný Bůh je ZDE! Stal se opravdu jejím bratrem, stal se dítětem, které může vzít do náruče, a ještě víc, stal se chlebem, kterým se může sytit ona i my dnes.

Připravily Paulínky.

Zobrazeno 1317×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka