Kde najít Moudrost?

Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: „Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!“ Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

Sir 24,1-4.12-16

Liturgi@ on-life

Ačkoli nelze od starozákonního svatopisce očekávat kompletní a dokonalou výpověď o Trojjediném Bohu ani o tajemství vtělení Božího Syna, přece můžeme v personifikované Moudrosti, o níž mluví autor knihy Sirachovcovy, alespoň v náznacích zahlédnout rysy tváře vtěleného Slova, o němž podává svědectví evangelista Jan.

Od starozákonního autora slyšíme o chvále Moudrosti, jež je poslaná, aby přebývala uprostřed vyvoleného lidu. Také evangelista Jan svědčí o slávě věčného Božího Slova, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Avšak zatímco starozákonní text vede náš pohled velmi abstraktním směrem – k vznešenému příbytku na výsostech (viz Sir 24,7), k svatostánku a k slavnému národu, evangelium konkretizuje velmi přesně, kde máme tyto skutečnosti hledat.

Tím slavným národem, v němž se usadilo vtělené Boží slovo, je zástup hříšníků na břehu Jordánu, kteří otevřeli svá srdce kázání Jana Křtitele (viz Jan 1,29). Vznešený příbytek a svatostánek Moudrosti naleznou ti, kteří zachytí svědectví o Božím Beránkovi, vykročí za ním, zeptají se ho: „Mistře, kde bydlíš?“, a pak přijmou jeho pozvání: „Pojďte a uvidíte (viz Jan 1,38).“ 

Připravily Paulínky.