Je třeba stále se modlit

Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat...
Viz Lk 18,1-8

E-vangelium on-life
Je třeba stále se modlit…– Modlitba není činnost, která by střídala jiné činnosti, ale klima, v kterém se má odehrávat každá jiná činnost, z ní vše ostatní má vycházet.

… a neochabovat – modlitba je svou podstatou jakoby chvílí „ochabnutí“, protože se při ní vzdáváme vlastní aktivity, abychom uvolnili prostor Božímu působení. Nabízíme své „nic a očekáváme „všechno“. Čas modlitby je časem „prázdnoty“, která čeká na Boží naplnění. Hrozí nám však, že tento prostor naplníme svými falešnými představami Boha jako „nespravedlivého soudce, který na lidi nedá“. A jako na bílé plátno do modlitby promítneme představu Otce, který místo chleba, ryby či vejce dává svým dětem kámen, hada anebo štíra (srov. Lk 11,11 a Mt 7,9).

Ale on dlouhou dobu nechtěl... – Bůh nevyslýchá naše touhy po věcech, protože chce aby se v nás zrodila touha po něm samotném. Cílem modlitby není dosažení změny postoje Boha vůči nám, ale změna našeho postoje vůči němu, přechod od zištné touhy po Božích darech, které nepřicházejí, k nezištné touze po samotném Dárci, který chce přijít. A přijít může jen tehdy, když po něm toužíme.

…aby mě netrápila... – Špatný soudce nechce vejít do bližšího kontaktu se svými prosebníky, dobrý Bůh naopak touží po tom, aby naše modlitba byla jako Jakubův zápas „na tělo“, a abychom ho „nepustili, dokud nám nepožehná“ (srov. Gen 32,23-33).

Evangelium 27. neděle začínalo prosbou apoštolů: „dej nám více víry.“ Pán nás učil víře, která dává velký smysl i malým věcem. 
Evangelium 28. neděle končilo slovy: „Tvá víra tě zachránila.“ Zde nás Pán učil víře, která uzdravuje a zároveň zavazuje k zodpovědnosti za druhé. 
Dnešní evangelium ústí v otázku: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ Pán v nás chce vzbudit víru, která má podobu touhy – neuhasitelné touhy ne po Božích darech, ale po samotném Dárci.

Připravily Paulínky.