Zaslouží či nezaslouží?

Když Ježíš domluvil ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaa. Jeden setník tam měl služebníka, na němž mu velmi záleželo; ten však byl nemocný a umíral. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a služebníka mu uzdravil. Starší přišli k Ježíšovi a horlivě se přimlouvali: „Je toho hoden, abys mu vyhověl...“
Viz Lk 7,1-10

Čím se odlišuje setníkova víra, kterou Ježíš tak chválí, od víry židovských starších? Vždyť se u Ježíše přimlouvali, aby setníkovi prokázal milosrdenství a uzdravil mu služebníka. Evangelista podotýká, že se přimlouvali horlivě. Přece také museli mít dost velkou víru! Ježíš o jejich víře mlčí, avšak o setníkově víře s údivem říká, že je větší než ta, kterou našel v izraelském národě.

Rozdíl mezi vírou židovských starších a vírou setníkovou určitě není v tom, že by setník věřil v Ježíšovu moc uzdravovat „na dálku“, zatímco by židovští starší trvali na jeho bezprostřední přítomnosti. Sám setník přece poslal k Ježíšovi židovské starší s prosbou, aby přišel a služebníka mu uzdravil. Rozdíl musí být někde jinde. Židovští starší ve svých prosbách zdůrazňují, že setník je toho hoden, aby mu Ježíš vyhověl. Setník naopak tvrdí, že si nezaslouží, aby Ježíš vešel do jeho domu. Na rozdíl od židovských starších, kteří předkládají Ježíši své prosby na způsob obchodního jednání, setník pochopil, že Bůh prokazuje svou lásku a milosrdenství zcela zdarma – nikoliv proto, že by ho byl někdo hoden. Právě proto je setníkova víra velká...