Šalamounovo podloubí

Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou. Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a na nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.

Sk 5,12-16

První čtení nám představuje apoštoly, jak se jednomyslně shromažďují v Šalamounově podloubí. Právě Šalamounovo podloubí může v naší paměti evokovat ještě jinou scénu. Píše o ní evangelista Jan v desáté kapitole. Tam se dočteme o tom, jak se Ježíš právě v Šalamounově podloubí dostal do příkrého sporu se židy. Vyzvali ho, aby jim otevřeně řekl, zda je Mesiáš, avšak neotevřeli se jeho svědectví, nýbrž zůstali tvrdošíjně uzavřeni vůči pravdě (viz Jan 10,23-39). Dnes vidíme na tomtéž „exponovaném“ místě apoštoly. Šalamounovo podloubí rozhodně není pro Ježíšovy následovníky bezpečným místem. V Šalamounově podloubí odpůrci téměř začali Ježíše kamenovat (viz Jan 10,31). Ze Šalamounova podloubí budou apoštolové odvedeni rovnou do vězení (viz Sk 5,17-18).

Z této krátké zprávy o životě rodící se církve vidíme, že úděl apoštolů je již navždy neoddělitelně spjat s údělem jejich Mistra a Pána. Oni jsou nyní na jeho místě a čeká je podobná cesta kříže. Skutečnost, že apoštolové jsou po události Letnic na Ježíšově místě, však znamená i to, že každý, kdo chce potkat vzkříšeného Pána a zakusit jeho milosrdenství, má k němu přístup skrze ně – jeho apoštoly. Autor Skutků apoštolů tak jiným způsobem vyjadřuje totéž, o čem vypovídá dnešní úryvek z Janova evangelia, kde Ježíš říká apoštolům: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás. Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (viz Jan 20,19-31).