Odpor v Antiochii

Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii. Tam šli v sobotu do synagogy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti. Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči. Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: „Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: »Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.«“ Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině. Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.

Sk 13,14.43-52

Tvrdý odpor, kterému musí Pavel a Barnabáš čelit v pisidské Antiochii, se nezakládá na nesouhlasu posluchačů s tím, co jim Pavel a Barnabáš zvěstovali. Sledujeme-li pozorně, jak se tyto události odvíjely (a přečteme si i pasáž, která je v liturgickém čtení vynechaná), zjistíme, že antiochijští židé nejprve reagovali na Pavlovo a Barnabášovo hlásání se živým zájmem. Nikdo neprojevil nesouhlas s tím, co jim Pavel hlásal. Po skončení Pavlovy promluvy v synagoze přítomní dokonce prosili Pavla a Barnabáše, aby k nim promluvili i následující sobotu (Sk 13,42). A kromě toho, když se shromáždění rozešlo, mnozí s nich ještě zůstali s Pavlem a Barnabášem (Sk 13,43). V následující sobotu se shromáždí celé město, ale čilý zájem z minulého týdne se najednou obrátí v tvrdý odpor. Co se stalo? Autor Skutků apoštolů neuvádí, že by Pavel řekl něco, co by se posluchačům znelíbilo. Antijochijští židé neprojevují nesouhlas s obsahem Pavlova hlásání. Začali Pavlovi odporovat jen proto, že viděli pozornost a zájem velkých zástupů. Odmítli další posluchače. Nechtěli další stoupence téže víry, která právě začala klíčit v jejich srdcích. Chtěli si ji nechat jen pro sebe. Nechtěli se s nikým o nic dělit. Žárlivost natolik uzavřela jejich srdce, že odmítli nejen další lidi vedle sebe, ale i samotnou zvěst, kterou jim Pavel s Barnabášem přinesli. Není divu, vždyť jejich postoj je s vírou, kterou Pavel přináší, zcela nekompatibilní. Pavlův a Barnabášův neúspěch v pisidské Antiochii je trpkým potvrzením stále platné pravdy, že každý, kdo odmítá bratry, kteří se též hlásí (nebo chtějí hlásit) ke Kristu, odmítá samotného Krista.